Oblíbené příspěvky

úterý 18. září 2018

SLEPÁ MAPA


Autorka:A. Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Rok vydání v ČR: 2013
Počet stran: 396

„…ale jinak tam žijí lidé úplně stejně jako jinde a ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás.“

Skoro to začíná vypadat, že jsem si snad pro letošní rok dala předsevzetí přečíst co nejvíce českých knih a vůbec si teď nemůžu vzpomenout, proč jsem se české tvorbě tak bránila. Ano četla jsem Hanu od stejné autorky, ale teprve knížku Slepá mapa vyhlašuji pro sebe jako nejlepší českou knížkou letošního roku. A trochu mě mrzí, že jsem se k ní dostala až teď, pět let po tom, co vyšla.

Kniha je rozdělena na dvě části a má dvacet čtyři kapitol. Setkáváme se v ní se třemi generacemi žen, jejich rodinami a příběhy prolínajícími se téměř celým 20. stoletím. 
Příběh je vyprávěn nejmladší z žen, Anežkou. Ta nás nejprve seznamuje s životním příběhem své babičky Anny, která odchází od rodiny a společně se svým budoucím manželem Antonínem se stěhuje do městečka v severočeském pohraničí. Na několik dalších let se tu usadí a přivedou na svět tři děti, nejstarší z nich je i vypravěččina matka Alžběta. Té je v knize věnován snad největší prostor a velmi detailně je vykreslena její povaha. Od malička myslí nejvíc sama na sebe, je tvrdohlavá, jde si za svým bez špetky empatie a navíc nemá žádný smysl pro humor. I ona se nakonec, dokonce dvakrát, vdá a přivede na svět právě Anežku. Ta je ze všech tří žen nejpesimističtější a celý příběh svým životem uzavírá.

Přestože je celá kniha vyprávěna z pohledu žen, mužské postavy v ní rozhodně nechybí. Anna, Alžběta i Anežka ve svém životě měly několik mužů, každá z nich nakonec i svého životního partnera.

Na to, kolik je v knize postav, jejichž osudy se různě prolínají, je kniha velmi čtivá, autorka používá velmi bohatý jazyk, i když samotný styl je jasný a srozumitelný. V podstatě jsem měla pocit, jakoby mi příběh místo čtení spíše kdosi vyprávěl. Někomu se kniha zpočátku může zdát až příliš jednoduchá, já myslím, že je to schválně právě proto, aby se s příběhem jedné rodiny mohl každý z nás alespoň občas a částečně ztotožnit.
Moc oceňuji, že každá ze tří hlavních hrdinek má jak své kladné, tak záporné vlastnosti a je pro mě tedy daleko jednodušší si jejich život představit. Na závěr citát z knihy, který pronáší Anežka a se kterým se plně ztotožňuji a do svého deníku jsem si už dávno napsala v podstatě totéž 😊

„I když jsem si to nijak nezasloužila, osud mi daroval hodně dobrého. Za všechno zlé, co mě potkalo, si můžu sama.“


HODNOCENÍ: 90 %

čtvrtek 13. září 2018

POKREVNÍ SESTRA


Originální název: Blood Sister (2017)
Autorka:  Jane Corry
Překlad: Jana Mandelíková
Nakladatelství: Mladá Fronta
Rok vydání: 2018
Počet stran: 296

Jednoho slunečného červencového rána vyrazí tři dívky do školy. Za hodinu je jedna z nich mrtvá. O patnáct let později vedou Alison a Kitty odlišné životy. Kitty žije v ústavu. Nemůže mluvit a nehodu, kvůli které se tam dostala, ani svůj předchozí život si vůbec nevybavuje.
Alison, lektorka výtvarných kurzů, se zdá být na první pohled v pořádku. Jenže první pohled klame. Když se jí naskytne možnost pracovat ve vězení, rozhodne se ji využít – konečně má šanci vše napravit. Kitty i Alison však někdo sleduje. Někdo, kdo se chce pomstít za to, co se v onen den stalo. A pomsta si žádá další život.

„Vztah mezi sestrami může být velmi složitý. Může být plný žárlivosti i lásky zároveň.“
Že je Vám jméno Jane Corry povědomé? Ano, je to možné, pokud jste slyšeli o knize Manželova žena. Tento psychologický román se u nás objevil v loňském roce a Jane je rovněž jeho autorkou. Přiznám se, že tuto knihu dosud nečetla, ale ihned jak jsem si přečetla anotaci Pokrevní sestry, měla jsem obrovská očekávání.
Pokrevní sestra je příběh zahrnující nejen sesterskou rivalitu, ale i lži, vinu či zdravotní postižení. Právě tyhle faktory u mě vyvolaly spoustu emocí. Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů hlavních postav – sester Alison a Kitty a odehrává se v časovém rozpětí od roku 2001 do 2016. Jak již anotace napovídá, jednou ráno, kdy se tři dívky chystají do školy, se jako mávnutím proutku jejich životy katastrofálně navždy změní, a nejen jejich… Krátce poté dojde k úmrtí jedné z nich, druhá končí s poškozením mozku a třetí s celoživotním pocitem viny.
Rychle se ocitáme o 15 let později s Kitty v pečovatelském domově. Kitty je duševně postižená a dívá se na svět, a tedy i na všechno, co se jí stalo v minulosti, zcela jinak. Netuší, proč je tam, kde je a jelikož nemůže ani sama chodit nebo se slovně vyjádřit, nemá možnost se ani zeptat. Alison měla v plánu studovat historii, nicméně nepřízní osudu objevila v sobě to, co milovala právě její sestra – umění. A když se jí naskytne možnost vyučovat umění ve věznici, přijímá to jako výzvu napravit události z minulosti. Jenže ve vězení je ještě někdo, kdo ví, co se stalo před 15 lety a rozhodně to nehodlá nechat jen tak.
BOTY DO ŠKOLY NALEŠTĚNÉ.
POSKAKUJÍCÍ AKTOVKY.
POLETUJÍCÍ SVĚTLÉ COPY.
DVA PÁRY NOHOU. JEDNY O TROCHU VĚTŠÍ.
„DĚLEJ. PŘIJDEME POZDĚ.“
TAM. V BEZPEČÍ. PROZATÍM.

Každá postava v knize má své vlastní tajemství. Ať už to vztah mezi Alison s Kitty, které spojuje tragická událost, matka dívek, která tají Alisonina pravého otce, strach Kitty z vlastního otce, Alisonin přítel Clive anebo vězni, se kterými se Alison setkala. A právě všechny tyto postavy vytváří spletitý příběh. Nicméně označení psychologického thrilleru zde na místě není. Nepředstavujte si příliš adrenalinu a napětí, spíše velmi dobře psychologicky vylíčené charaktery postav, a také minulost zahalenou tajemstvím. Ačkoliv ani jedna z postav nevzbuzovala mé velké sympatie, to jakým způsobem Jane Corry dokázala popsat postavu Kitty, bylo ohromující. Čtenář si jen těžko dovede představit být uvězněn ve vlastním těle, vnímat vše kolem sebe, ale nemoci se nijak vyjádřit. I přesto, ale působí velmi otevřeně a občas bylo i zábavné pozorovat co si myslí a jak je schopna vnímat to, co si ostatní nevykládají správně. Autorka postižení popisuje velmi citlivě a soucitně a donutí člověka se zamyslet nad tím, jak těžká komunikace a život může být obecně, zejména pro Kitty a také pro členy rodiny, kteří se potřebují vyrovnat se smutným osudem někoho, kdo je jim blízký.
Knihu tedy vřele doporučuji těm, kteří mají rádi psychologické příběhy, u kterých musejí trochu přemýšlet, ale nečekají nějaké strhující odhalení v závěru.

HODNOCENÍ: 90 %



neděle 9. září 2018

COP

Originální název: La tresse (2017)
Autorka:  
Překlad: Alexandra Pflimpflová
Nakladatelství: ODEON
Rok vydání: 2018
Počet stran: 200








Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě – Italka, jež zdědí rodinnou firmu – Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto – symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu.


„Kdo plave mezi žraloky, neměl by krvácet.“

Kniha vypráví emotivní příběhy tří žen, žijících na třech různých kontinentech úplně odlišné životy. Ale přece je něco spojuje. Odhodlání, nekonečná odvaha a síla bojovat za lepší život a své sny.

V Indii je to Smita. Žena z velmi chudých poměrů, pocházející z opovrhované vrstvy obyvatel, z tzv. nedotknutelných. Smitiným údělem je každý den sbírat výkaly na pozemcích bohatých obyvatel vesnice. Nechce, aby její dcera Lalita měla stejný život jako ona a jejich předci a tak se snaží docílit toho, aby její dcera unikla z nuzného života, nešla ve stopách své rodiny, ale začala chodit do školy, který by ji poskytla možnost lepší budoucnosti. A proto je odhodlaná změnit dosavadní život za každou cenu.
Giulia ze Sicílie pracuje ve firmě svého otce, která se zabývá zpracováním pravých sicilských vlasů.  Když otec leží na smrtelné posteli, Giulia zjistí, že rodinný podnik upadá. V sázce je práce spousty lidí, kteří nebudou mít kam jít. Náhle před ní stojí těžké rozhodnutí, které může podnik znovu povznést nebo tradici navždy zničit.

Třetí ženou zasazenou do příběhu je Sarah žijící v Kanadě. Sarah je úspěšná právnička, pracující v montrealské právní firmě. Je to matka dětí, která své kariéře věnovala prakticky celý život. Když Sarah vážně onemocní, uvědomí se, že kolem sebe má spoustu pokrytců, kteří jí její úspěch nikdy nepřáli a srazí jí to na kolena. Náhle už to není ta sebejistá žena a stojí před ní těžký boj. 


Kniha má asi 200 stran, což není zrovna mnoho na to, aby zde byly popsány 3 příběhy. Ale i tak se L. Laetitia Colombani dokáže dotknout spoust témat jako je chudoba, vzdělání, nemoc, ale i utajená láska a rodinné tajemství. Poměrně mě překvapilo, že kniha působí nedokončeně. V závěru všem třem ženám svitla naděje na změnu, nicméně autorka záměrně nesdělila, jestli se těmto ženám povede to, co si předsevzaly. Po dočtení mne hned napadla myšlenka, že bych ráda věděla, jak to bude pokračovat dál. Po delším přemýšlení jsem však dospěla k tomu, že autorčiným záměrem nebylo vyprávět příběhy od začátku do konce, ale právě vyzdvihnout bojovnost a odvahu těchto žen.

Osobně nejvíce mi k srdci přirostla Smita, jejíž příběh se nejvíce liší od našich životů. Vážných nemocí je kolem nás spousta, podniky krachují, lidé přicházejí o práci. Těžko si ale někdo z nás dovede představit, že by neměl šanci chodit do školy, že by se na něj sousedé dívali s opovržením jako na tu největší spodinu. A právě proto mi tato žena nejvíce utkvěla v paměti a ráda bych se o jejím osudu dozvěděla více.

Na závěr bych chtěla vyzdvihnout to, jakým způsobem se autorce povedlo splést pomyslný cop ze všech tří příběhů žen, které se nikdy nepotkaly, ale přesto se jejich osudy nevědomky propletly.

HODNOCENÍ: 88 %


sobota 8. září 2018

MUFFIN A ČAJ


Autor: Theo Addair
Nakladatelství: YOLI
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 272

Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí. Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být…

„Co bys změnil ve světě, kdybys mohl?“

Muffin a čaj je první knihou českého autora s neobvyklým jménem Theo Addair. Je vydána u nakladatelství YOLI a označována jako česká young adult kniha s LGBT tématikou.

Snad nikdy nevybírám knížky, které si koupím a budu číst na základě recenzí a doporučení. V tomto případě to ani jinak nešlo, protože jsem na ni narazila naprosto náhodně v den, kdy jako e-book vyšla. Neviděla jsem ani přebal, stačilo, že mě zaujal název. Muffin a čaj – dvě rozdílné věci, které se dají využít i samostatně, ale dohromady fungují daleko lépe. Stejné je to i s oběma hrdiny Danielem a Christianem. Oba jsou samozřejmě schopni žít svůj vlastní život, ale když se jejich životy protnou, je to mnohem lepší.

U čtení této knížky se několikrát ozvalo moje „učitelské já“. Okamžitě při prvním setkání, když jsem zjistila, že se příběh odehrává ve škole – s oběma se seznamujeme těsně před začátkem nového školního roku v jakési české verzi internátní školy. Podruhé, a to ne úplně nadšeně, když se chlapci pouští do psaní soutěžního slohu. To byly velice úsměvné pasáže, texty byly naivně milé, spíše jako zápisky osobního deníku. A po třetí vlastně pokaždé, když jsem ze zamyslela nad tím, jestli takhle přemýšlí i mluví někdo z mých žáků 😊 Danielovi i Kitovi by totiž mělo být 16 let, přestože Daniel je, kvůli své inteligenci, cílevědomosti a zřejmě i díky uzavřenosti, již ve 4. ročníku. Některé pasáže jsou tak uvědomělé, že prostě není možné, aby takto uvažoval puberťák. Přesto mám Danielovy kapitoly radši, jsou plné zajímavých myšlenek, které čtenáře opravdu donutí se aspoň krátce zamyslet nad svým životem.

Na střídání kapitol a jejich vypravěčů není nic neobvyklého, co oceňuji je ale úhel pohledu obou chlapců na stejnou věc či situaci.

Co mě trošku mrzí je skutečnost, že to, proč je Daniel takový jaký je a důvody jeho chování se dozvídáme pouze v náznacích, kdežto epilog prozrazuje téměř vše, co se stane dál.

Celkově se mi knížka moc líbila, chvíli jsem nad ní přemýšlela a ve chvílích smutku se k ní určitě vrátím. Jako bonus jsem ji letos zařadila svým školním dětem do seznamu doporučené literatury.

Muffin a čaj je poměrně krátká kniha, ve které se stihne odehrát snad to nejdůležitější v životě…

HODNOCENÍ: 80 %

čtvrtek 6. září 2018

SRPNOVÉ NOVINKY


Srpen byl ve znamení dovolených, letních festivalů i narozeninových oslav a času na čtení bylo tak málo. Nicméně to nám nezabránilo si udělat radost a pořídit si pár nových kousků do knihovniček, převážně těch virtuálních.

Kniha, na kterou jsme se nejvíce těšily a která už na Slovensku vyšla před několika měsíci, Námi to končí, je dalším románem americké spisovatelky Coleen Hoover. 
Vydalo ji nakladatelství Yoli a jak již recenze napovídají, je na co se těšit! Námi to končí vypráví příběh dívky Lily, která to v životě neměla jednoduché. 
A nebude to mít jednoduché, ani když jí do života vstoupí mladý neurochirurg a ani stará láska. Jak se s tím asi vypořádá?



Další knihou, kterou jsme si pořídily, je Jednosměrná jízdenka. Jde o knihu, která se řadí mezi detektivky a mě jednoznačně zaujala svou anotací. 

Vydalo ji nakladatelství Ikar a ačkoliv hodnocení nehovoří zrovna ve prospěch této knihy, rády si ji přečteme.







Den, kdy jsem tě ztratila (v SK Lavína) mě pro změnu zaujala svou obálkou. Příběh řeší tragickou událost a rodinné tajemství. Knihu rovněž vydalo nakladatelství Ikar.

Co se týče autorky, ta byla pro mne velkou neznámou, i když vy možná budete znát její prvotinu Ty já a ti druzí.


Tato kniha vyšla v roce 2016, ale tak dobré recenze jako tahle novinka nezaznamenala.





Devátý hrob je severská detektivkou a zároveň druhou knihou Stefana Anhema. První knihou byla Oběť bez tváře, která se rovněž řadí mezi 
světové bestsellery.










Sen si vybírá snílka, nikdy naopak… Kniha Snílek neznámý je prvním dílem série z pera americké autorky Laini Taylor. Nejsme úplně fanoušci fantasy, ale neobvyklý příběh v kombinaci s krásnou obálkou, tomu se jen těžko odolává.







Knihou opředenou tajemstvím, nemocí, ale i láskou je Léto divokých květin od nakladatelství Moba. Autorkou je německá spisovatelka Kathryn Taylor, od níž můžete znát např. sérii Barvy lásky nebo Panství Daringham Hall.













Tak to by bylo z našich úlovků za srpen vše. Uvidíme, co nám nabídne měsíc září.  A co vy? Zaujala Vás nějaká kniha od nás? Nebo jakými skvosty se můžete pochlubit vy? J

středa 5. září 2018

KAKTUS


Originální název: The Cactus 
Autorka: Sarah Haywood
Překlad: Helena Šváchová
Nakladatelství: MOTTO
Rok vydání: 2018
Počet stran: 360


Susan Greenová je nezávislá, samostatná a svůj život má naprosto pod kontrolou. Rozhodně nehodlá plýtvat časem na vztahy plné citových zmatků. Rodina i kolegové v práci ji sice považují za nepřístupnou a divnou, ale Susan tento uspořádaný způsob života dokonale vyhovuje. Jenže pak se vlivem nečekaných událostí začne její pečlivě vybudovaný řád hroutit a Susan si postupně uvědomuje, že nemůže ovládnout všechny aspekty svého osudu… a že to nemusí být špatně.

"Nikdy není pozdě rozkvést."

Kaktus je prvotinou britské autorky a právničky Sarah Haywoodové a vydanou nakladatelstvím Motto. Kniha je členěna do klasických kapitol, v některých místech jsou kapitoly nadepsány i názvem měsíce, ve kterém se odehrávají. Celý příběh je vyprávěný z pohledu hlavní postavy Susan.
Susan Greenová je 45 letá žena, která si žije vlastním životem. Do ničeho si nenechá příliš mluvit a jedním slovem se dá charakterizovat velmi jednoduše – Svá.
Má ráda svůj klid a tak nemá zapotřebí chodit do společnosti nebo vsázet na velká kamarádství. Je smířena s tím, že své mateřství už prošvihla a občasné schůzky a útěk ze stereotypního života jí zajišťuje Richard, takový „kamarád s výhodami.“
Susanin disciplinovaný život se otřese v základech, když zemře její ovdovělá matka a své dědictví, jejímž předmětem je rodinný dům nechá doživotně obývat svým synem Edwardem. Druhou možností je, že Edward dům prodá a zisk z prodeje si rovnoměrně se svou sestrou Susan rozdělí, což ale Edward rozhodně nezamýšlí.
Zdá se, že nic nemůže být horší, ovšem jen do doby, než Susan zjistí, že je s Richardem těhotná. O to víc teď musí bojovat o to, aby se dům prodal a ona mohla sebe i své dítě zabezpečit, jelikož s Richardem jako otcem pro své dítě nepočítá.
Není žádným tajemstvím, že sourozenci spolu nikdy nevycházeli. Zatímco Susan byla dítě, na které mohou být rodiče pyšní, mladší Edward byl celý život samý problém. O to více Susan nedokáže pochopit, proč by měl dům užívat zrovna její bratr. Co matku mohlo dohnat k sepsání závěti s tímto závěrem? Susan nemá v úmyslu nechat to jen tak a musí přijít na kloub tomu, co zatím stojí.
Pátrání na vlastí pěst ovšem odhalí i to, co mělo zůstat navždy tajemstvím. A navždy to ovlivní Susanin život ve všech směrech.



Tato kniha s nádhernou obálkou mě upoutala na první pohled. Horší bylo se do ní začíst, což mi nějakou dobu trvalo. Když už jsem se začetla, příběh mi přišel celkem dost utahaný. Na začátku byl úvod, potom většina knihy stěžování Sarah na matčinu závěť a závěr opředený rozuzlením, které se dalo tak nějak vytušit. Navíc Sarah není zrovna „Miss sympatie“, kterou si každý čtenář zamiluje. Přesto se mi kniha četla dobře, vracet se k ní ale bohužel nehodlám.

HODNOCENÍ: 65 %

neděle 19. srpna 2018

POPELČINY STŘEVÍČKY


Originální název: Chocolate Shoes And Wedding Blues 

Autorka: Trisha Ashley
Překlad: Lucie Libovická
Nakladatelství: MOTTO
Rok vydání: 2018
Počet stran: 440


Život může být pohádkový, pokud máte ty správné boty!

Tansy zdědí tetiččin obchod s botami v anglickém městečku Sticklepondu a dostane báječný nápad – co kdyby se zaměřila jen na svatební obuv? A tak se zrodí Popelčiny střevíčky, obchůdek nejen se svatebními botami, ale také s rozmanitými doplňky, dárečky pro družičky a úžasnými čokoládovými střevíčky. Kéž by bylo všechno tak dokonalé i v Tansyině osobním životě. Její snoubenec totiž asi nebude ten pravý a rodinné vztahy jsou napjatější než kdy dřív. Tansy momentálně nachází jedinou radost v obchodu, který zažívá skvělý úspěch. Je tu ovšem jeden člověk, který není zrovna nadšený z Popelčiných střevíčků a proudu zákazníků mířících za vysněnými botami. 
Herec Ivo Hawksley, obyvatel domku vedle obchodu, přišel do Sticklepondu, aby vyléčil své zlomené srdce, jenže ruch v obchůdku mu mnoho klidu nedopřává. Brzy ale zjistí, že toho mají s Tansy společného víc, než si oba mysleli, a odhalení tajemství z minulosti prolomí ledy.
                                                                                                    
Tansy neměla zrovna jednoduché dětství a ani příliš obvyklou výchovu. Její matka - exmodelka Isabel ji nechala vychovávat pratetou Nancy v malé vesničce Sticklepond, aby se mohla věnovat své kariéře. Nyní, když je Tansy dospělá, tráví všední dny se svým snoubencem Justinem v Londýně. Náplní jejího života je převážně psaní dětských knih série Opičky z bačkůrek a příležitostně si vydělávat modelingem nohou. Přesto však jejím největším přáním je vdát se a mít vlastní rodinu. Naopak Justin svatbu i dítě oddaluje jak jen to je možné. Naneštěstí teta Nan začíná být na sklonku svého života stále křehčí a Tansy se tak na několik týdnů vrací do rodné vesnice. Tady má možnost přemýšlet o svém životě a uvědomit si, zda je pro ni Justin tím pravým. Zanedlouho Tansy objevuje i pravý důvod toho, proč se Justin do sňatku nehrne, a rozhodne se odstěhovat do Sticklepondu natrvalo. Nedlouho na to Nan umírá a Tansy zdědí obchod s obuví, který její rodina vlastní již po mnoho generací. Pro Tansy se tak otvírá nový směr, kterým se může ubírat. Obchod zaměří na svatební obuv a je v prodeji velmi úspěšná. Do hry ale vstupuje Ivo Hawksley, který se přestěhuje do domu u Tansyina obchodu, aby po smrti své ženy vyléčil své srdce v klidné vesnici.  Tansyin obchod, kde se dveře netrhnou, mu však na klidu příliš nepřidá a brzy si to přijde se sousedkou vyřídit. A jak už to v podobných romantických příbězích bývá, co se škádlívá, to se rádo mívá, obzvlášť, když Ivo není pro Tansy úplně neznámý…
Negativně hodnotím délku knihy, místy už byly nudné pasáže, kde se stále opakovala sebelítost Tansy, jak už si nikdy nenajde manžela a nebude mít děti a také dosti předvídatelný příběh. Zajímavě působí začátky kapitol, které vždy obsahují zpověď tety Nan, která se snaží nalákat na odhalení rodinného tajemství, které se tutlá po celou knihu a v závěru má být odhaleno. Musím podotknout, že jsem byla mírně zklamaná a žádné větší emoce to ve mně nezanechalo. Naopak se mi velmi líbil vztah mezi Tansy a tetou Nan a tak mi i slza ukápla, když Nan zemřela. Spojení a podpora mezi lidmi na vesnici byla také obdivuhodná, když dokázali spojit své síly, aby bojovali jeden za druhého. V závěru můžete najít i recepty na cukrovinky, které se v průběhu knihy objevují. Jako oddechové čtení například k vodě mohu doporučit, nějaký silný příběh však nečekejte.


středa 15. srpna 2018

INK - TAJEMSTVÍ KŮŽE


Originální název: Ink (Skinbooks Trilogy)
Autorka: Alice Broadway
Překlad: Martina Buchlová
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 303

Představte si, že žijete v zemi, kde každá přelomová událost, každé důležité rozhodnutí, všechno, co pro vás má nějaký význam, skončí na vašem těle jako tetování. Po smrti pak z potetované kůže vytvoří knihu, která bude vašim potomkům sloužit jako vzpomínka na vás a vám jako záruka věčného života. V takovém světě žije Leora. Když její otec zemře, Leora by dala cokoli, jen aby mohl v paměti ostatních žít navždy. Ví totiž, že její otec si zasloužil, aby jeho kniha kůže se záznamem celého jeho dobrého života přetrvala navěky. Když však zjistí, že z knihy jejího otce někdo kus vyřízl a knihu upravil, musí se pustit do pátrání, které ji přiměje zamyslet se nad tím, zda svého otce vůbec znala. A jestli zná samu sebe. A jestli všechno, v co celý život věřila, je vůbec pravda. Tak začíná rozplétání strašného tajemství…

„Všichni v sobě máme trochu zla. Všichni se v životě za něco stydíme, něčeho litujeme. Zraňujeme vlastní duše nebo duše lidí, které milujeme. Ale všichni v sobě máme i trochu dobra. Vlastně myslím, že jsme dobří z větší části. A v životě jde o to, jak se naučit najít v sobě rovnováhu, najít svoje místo v životě. Všichni v sobě máme trochu dobra, trochu zla – ale to neznamená šedou.“

Když jsem si přečetla, o čem kniha má být, musela jsem ji mít. Ten morbidní nápad, to je něco pro mě! 😊
Leora žije ve světě, kde je společnost rozdělena na dva typy lidí – ti „normální“ tetovaní a Prázdní. Hlavní hrdina patří k těm „normálním“, těm, kteří mají na svém těle vytetované značky připomínající jejich životní příběh. Těch Prázných se všichni bojí a věří, že jim jenom škodí a páchají zlo. Totéž si celý svůj život myslí i Leora. Potom jí ale zemře otec a ona začíná zjišťovat, že nikdo není jenom dobrý nebo jenom zlý, že ne všichni jsou takoví, jaké je známe my a že věřit se nedá všem.
Ve Svatoměstí jste po smrti staženi z kůže a z té je potom vytvořena kniha vyprávějící příběh vašeho života. Zní to poněkud nechutně, ale teď si ještě představte, že tu knihu budou mít vaši příbuzní doma a mohou si z ní kdykoliv číst. To jediné Leoru uklidňuje. Nepochybuje, že si tuto poctu zaslouží i její milovaný otec. 


Co když ale ze všech lidí zrovna on něco skrývá? Pozůstalí čekají na obřad vážení duše: pokud člověk prožil dostatečně záslužný život, kniha se může vrátit k rodině a jeho duše bude v záhrobí v bezpečí. Anebo následuje věčné zatracení a spálení knihy i duše. Jak dopadne kniha života Leořina otce? Může vůbec věřit své matce? Hodí se na povolání tatérky? A vydrží jí přátelství s nejlepší kamarádkou Verity? Odpovědí se určitě v této knížce nedočkáte, tím spíš se ale můžeme těšit na další dva díly trilogie.

HODNOCENÍ: 75 %