Oblíbené příspěvky

sobota 17. listopadu 2018

CHLAPEC V PARKU


Originální název: The Boy in the Park
Autorka: A. J. Grayson
Překlad: Roman Jakubčík
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 272

Dylan Aaronsen, prodavač v obchodě se zdravou výživou, příležitostný básník a životní samotář balancující na prahu středních let, chodí během své obědové přestávky každý den do stejného parku, kde si užívá okolního klidu a baví se sledováním kolemjdoucích. Všimne si zde také malého osamělého chlapce, který se pravidelně objevuje na vyšlapaném plácku u zdejšího jezírka. Čím bedlivěji ho ale sleduje, tím víc je mu jasné, že s chlapcem není všechno v pořádku. Připadá mu apatický, a když od jisté chvíle začne na jeho pažích pozorovat modřiny, uvědomuje si, že musí jednat. To, co byl zpočátku jen běžný zájem, se rázem mění v posedlost a Dylan se vydává na temnou a děsivou cestu, na jejímž konci má nalézt cosi, co celý jeho dosavadní život obrátí vzhůru nohama. Pravda je totiž ještě mnohem horší, než si kdy vůbec dokázal představit…

Co když jste provedli něco tak strašného, že kvůli tomu přestanete být sami sebou?

Dylan je prodavač. Do práce v obchodě se zdravou výživou jezdí autobusem. Je samotář a občas skládá básně. Rád chodí ve své polední pauze psát a relaxovat do parku. Den za dnem se v jeho parku u jezírka objevuje i malý ušmudlaný chlapec.  Kdo je a co tam dělá? O Dylanově současném životě se toho dozvídáme mnoho. Co ale dělal dříve, kde vyrostl a kdo jsou jeho rodiče? O tom nám neprozradí ani slovo a postupně se před námi začíná odehrávat příběh poměrně děsivý tím, že zřejmě nebude až tak neobvyklý.
Dylanovi nedá malý chlapec z parku spát, přemýšlí nad ním neustále, ale nikdy se s ním nepokusil ani promluvit. Zvrat přichází ve chvíli, kdy na chlapcově paži spatří krev a on se potom další dny parku neobjeví. Dylan začíná pátrat na vlastní pěst. Jeho posedlost ho přivede až ke zchátralému domu na samotě a  seznámení se zvláštním cizincem. Oba se stanou svědky domácího násilí na dítěti a rozhodnou se zasáhnout. Co mají oba muži společného? Kdo je oběť a kdo viník? A kde je chlapec z parku?

„Někteří lidé si nenávist jednoduše zaslouží a je jedno, jestli je znáš, nebo ne. A když už jsme u toho, o kom může člověk prohlásit, že ho doopravdy zná?“

Kniha má 5 částí, je rozdělena do 72 kapitol, některé z nich jsou uvedeny úryvkem z básně Chlapec v parku. Kapitoly jsou psány z pohledu Dylana, ty jsou zpočátku poměrně jasné. Jiné ovšem ukazují pohled doktorky Lavrentisové, psycholožky ve zdravotnickém zařízení v Kalifornii, které čtenáře pomocí nahrávek ze sezení seznamuje s vězněm jménem Joseph. Ten je ve vězení za spáchání vraždy. Kdo to je a koho vlastně zabil?
Na některé otázky ovšem není úplně snadné odpovědět. Myslím si, že pokud je čtenář vnímavý, záhy pochopí, jakým směrem se příběh Dylana i neznámého chlapce bude ubírat. Některých odpovědí se ale nedočká ani v samotném závěru. Autor se ve své knize pouští do velmi nepříjemných a ožehavých témat, jako je domácí násilí, konkrétně týrání dětí, duševní poruchy či klasická otázka viny a trestu.

Podle mě je příběh velmi zajímavý, ale trošku mu uškodila jeho délka, především kapitoly, ve kterých Dylan dlouze popisuje své všední dny a myšlenkové pochody. Pokud nemáte se žánrem psychothrilleru velké zkušenosti, knihu vřele doporučuji. Pokud jste ale vášnivými čtenáři, možná budete na konci knihy lehce zklamáni. Nicméně v obou případech vás kniha svým tématem nemůže nechat chladnými. A bohužel si myslím, že nejeden čtenář si při čtení bude muset vybavit i své vlastní dětství…

HODNOCENÍ: 75 %

neděle 11. listopadu 2018

HOREČKA


Originální název: Fever
Autor: Deon Meyer
Překlad: A. Neuman
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2018
Počet stran: 634




Většina děje se odehrává v blízké budoucnosti v post-apokalyptické Jižní Africe ve vesničce Vanderkloof v Northern Cape poblíž stejnojmenného jezera. Nico Storm a jeho otec Willem přežívají virus zvaný „Horečka“, který zlikvidoval 95 % světové populace. Horečka přišla z Afriky a byla kombinací dvou virů – lidského a netopýřího.
Román začíná krátce po Horečce v roce Psa, kdy Willem s třináctiletým synem Nicem putují po jižní Africe, aby našli vhodné místo jednak pro přežití, ale i budoucí život. Willem si vzal na svá břemena založit novou civilizaci, novou komunitu v tomto temném a beznadějném světě a i přes tento nelehký úkol se tohoto plánu neúnavně drží a svou železnou vůlí a tvrdou prací se mu podaří založit Amanzi. Amanzi přijímá přeživší uprchlíky z různých koutů, aby jim poskytl nejlepší podmínky a útočiště pro postupné oživení ztraceného světa. Ale i zde se skrývá nebezpečí v podobě nejen divokých psů, kteří napadají každého bez rozdílu, ale také útoky útočících gangů, které okrádají komunitu o jídlo i střelné zbraně a jsou ochotni jít i přes mrtvoly. Aby byla Amanzi chráněna, je potřeba vybudovat bezpečností složku a odrážet nečekané útoky. K tomu dopomůže Domingo, poněkud tajemný, svéhlavý a nebezpečně působící bývalý voják. Z obyvatel, kterých je čím dál více vybírá ty nejlepší, aby vybudoval silnou obrannou sílu. Z Amanzi se časem stává demokratická republika v čele s řádně ve volbách zvoleným starostou Willemem Stormem. Společnými silami se jim podaří rozvíjet zemědělství, za účelem výroby benzinu a základní obživy a strategická poloha u jezera dopomůže vybudovat vodní elektrárnu. Postupně se tak všichni navrací k normálnímu způsobu života. Jak už to ale v životě bývá, vždy se najde někdo, komu se zavedený systém nepozdává, a proto vstane v čele vzpoury. Ve stejném okamžiku je Willem Storm zavražděn a je pouze na Nicovi, aby zjistil pravdu, jak tyto dvě věci spolu souvisí a uctil tak památku svého otce.



I když je kniha žánrově postavena na rozmezí románu a sci-fi, tak jsem si dovedla představit, že by se něco skutečného mohlo opravdu odehrát. Nemusíme jít příliš do historie, abychom si všimli, že se světové pandemie v nepravidelných intervalech na Zemi opakovaně objevují, a proto oceňuji, že si autor vybral právě tuto problematiku.
Velmi se mi líbila dějová linka mladého Nica, který se vyvíjí v dospělého muže za takto extrémních podmínek. Zažívá první platonickou lásku a později i opravdovou lásku, která ale nezastíní hloubku celého příběhu. Oceňuji biografie postav sepsaných v pamětích Willema Storma, které v každé kapitole dávaly vyniknout svému vlastnímu příběhu, takže čtenář měl možnost se dozvědět, jaký život vedli před Horečkou. Již na počátku Nico zmíní, že bude vyprávět příběh o vraždě svého otce, ale viník a okolnosti jsou známy až na samém konci. A musím říct, že ačkoliv jsem měla jasno v „záporákovi“ již v první čtvrtině knihy, závěr mě opravdu šokoval a musím přiznat, že jsem se ve svém úsudku velmi mýlila.
Příběh ve mně zanechal spoustu emocí a donutil mě se zamyslet nad současnou světovou problematikou, a proto mohu knihu doporučit všem, kteří rádi o knihách přemýšlejí i po jejich přečtení a chtějí být součástí příběhu. Za sebe musím říct, že tato kniha je pro mne zatím to nejlepší, co jsem v letošním roce četla.

 „Minulost je jako řeka, Nico,“ řekl mi tenkrát. „Neumíme si zapamatovat vodu, která utekla pod mostem. A tak, když se ohlédneme, napřed vidíme kousky naplaveného dříví. Kousky suti, která zůstala na břehu, i když bouře a povodně dávno pominuly.“

„Vůbec nechápu, co tím myslíš, tati,“ řekl jsem naštvaně. Vztah s mým otcem byl dost nahnutý a byl jsem teenager. Dospělí mi obecně lezli na nervy.

„Nejlíp ze všeho si pamatujeme okamžiky velkého traumatu. Strach, pocit ztráty, ponížení… Jednoho dne to pochopíš.“

HODNOCENÍ: 95 %

neděle 4. listopadu 2018

NOVINKY ZA ŘÍJEN


Říjen byl ve znamení časového presu a utekl tak rychle, že jsme sotva stačily postřehnout, že už je listopad a je tedy potřeba shrnout, co jsme si za uplynulý měsíc pořídily i když ve čtení jsme trošku pokulhávaly 😏


Nakladatelství Moba nám zaslalo dva recenzní výtisky. Prvním z nich je Horečka autora Deona Meyera. Jedná se o román odehrávající se v Africe po tom, co otec a syn jako jedni z mála přežili smrtící epidemii horečky. 


Společně se rozhodnou začít od začátku a vybudovat novou komunitu, do které budou přibírat lidi, kteří rovněž přišli o rodiny a domov. Kniha je obsáhlejší a už teď mohu prozradit, že se velmi dobře čte a brzy se můžete těšit na recenzi.


Druhou knihou a také románem od nakladatelství Moba je Chlapec v Parku. Autorem je britský autor A. J. Grayson. Vypráví příběh samotářského prodavače a příležitostného básníka, který každý den chodívá do stejného parku. Zde také potkává malého chlapce, který mu nevratně změní život.


Knihu, kterou jsme nutně potřebovaly přidat do sbírky k autorům Lars Kepler je severská detektivka Lazar
Opět se můžeme těšit na komisaře Joonu Linu a věřím, že ani tentokrát nás nezklame a zase se dočkáme geniálního rozuzlení.
 







Výborně hodnoceným thrillerem je bestseller Na okraji. Kniha se odehrává ve Švédsku, odkud zmizí sedmnáctiletá dívka. Autorkou je Lina Bengtsdotter, která v roce 2017 právě za tuto knihu za nejlepší debut na festivalu švédské krimi Crimetime Specsavers Award 2017.








V říjnu se nám do rukou dostalo další pokračování série David Raker od Tima Weavera. Tentokrát nese název Ztracený. Je sedmým u nás vydaným dílem, nicméně v originále byl vydán již v roce 2012 jako třetí kniha v pořadí, což dodnes nedokážeme pochopit.


Velmi zajímavým thrillerem je kniha Vždycky je to manžel s podtitulem Pokud to není nejlepší kamarádka. Už název si se čtenářem pohrává a autorka Michele Campbell v knize sleduje historii jednoho neobvyklého přátelství, ve kterém se snoubí láska s nenávistí.





A máme tady také nového Stephana Kinga. Jedná se o knihu Růženky a Stephan ji napsal společně se svým synem Owenem. Děj se odehrává v zákoutí Apalačských hor a recenze napovídají, že se sice nejedná o Kingovu nejlepší knihu, ale minimálně první polovina za to stojí, tak se necháme překvapit.


Tak tohle byl výběr knih, které nás v říjnu zaujaly a které jsme si pořídily. Budeme rády, když nám do komentářů napíšete, zda už jste některou četli, popřípadě nám dáte tip na nějakou úplně jinou J




čtvrtek 18. října 2018

ROSIIN SLADKÝ KRÁMEK SNŮ


Originální název: Welcome to Rosie Hopkins‘ Sweet Shop of Dreams
Autorka: Jenny Colgan
Překlad: Zora Šíchová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 448
 
Také jste v dětství milovali větrovky nebo fialky? Nebo jste se nemohli odtrhnout od mléčných karamel či ovocného želé? A co takhle mít vlastní krámek, kde jsou cukrovinky a sladkosti nemyslitelných a leckdy zapomenutých druhů?Jednatřicetiletá nezaměstnaná zdravotní sestra Rosie odjíždí na přání matky do malé vesnice Lipton, aby pomohla své staré pratetě uspořádat a prodat rodinný krám s cukrovinkami. Teta Lilian strávila v Liptonu celý svůj život, zažila zde válku, prožila první velkou lásku, a dokud byla při síle, vedla krámek.
Nepříliš nadšená Rosie opouští Londýn a svého dlouholetého přítele v domnění, že pobyt na vesnici bude jen bohapustá nuda. Hluboce se však mýlí. I na vesnici se můžou dít věci, což Rosie zjistí hned druhý den po svém příjezdu. A pak už se události hrnou jedna za druhou a Rosie začíná přehodnocovat svůj vztah i své odhodlání vrátit ze zpět do Londýna.

Někdy je potřeba u čtení jen relaxovat a nečekat, že si z knížky něco víc odnesete. Rosiin sladký krámek snů je příjemná oddechovka už podle obálky.  A cukrovinkami je celá knížka nabytá.

Rosie je momentálně nezaměstnaná zdravotní sestra, je jí jednatřicet a žije se svým dlouholetým přítelem Gerardem v Londýně. Asi se svým životem nebude tak úplně spokojená, když na přání matky všechno co zná, opustí a odjíždí na venkov do vesničky Lipton pomáhat své pratetě Lilian. Naivně si myslí, že je to jen na krátký čas, že se bude stejně nudit a že prateta brzy svůj dům prodá a odejde do domova důchodců. Téměř okamžitě po svém příjezdu ale Rosie zjišťuje, že tak jednoduché to opravdu mít nebude. Teta je  zpočátku protivná stará dáma, místní obyvatelé jsou poměrně svérázní, veterinář je sympaťák a  kdesi na samotě bydlí zvláštní zraněný muž, který evidentně potřebuje její pomoc. A tak se Rosie pouští do práce a místo, aby se snažila tetin starý dům a přilehlý obchod se sladkostmi prodat, pokusí se oživit jeho zašlou slávu. Stále víc si zvyká na vesnický život a zjišťuje, že jí vlastně město ani přítel Gerard tak úplně nechybí. Závěr knihy je vyloženě sladce romantický, ale nic jiného snad ani čtenář nemůže čekat.

Moc se mi líbilo střídání vypravěčů, tedy vlastně vypravěček – kromě Rosiina pohledu jsme se hodně dozvěděli i ze vzpomínek Lilian. Další zajímavostí byly i poznámky týkající se jednotlivých cukrovinek na začátku kapitol, na děj samotný neměly vůbec žádný vliv, takže se dají snadno vynechat. Rosie mi byla jako hlavní postava velmi sympatická, několikrát jsem se jejím nápadům a příhodám od srdce zasmála. A anglická vesnička mě podle popisu úplně okouzlila, jen mi přijde zvláštní, že by se tam opravdu uživil takový obchůdek s cukrovinkami. I když sladké má rád asi každý. 😊

Možná by se celý příběh dál napsat na méně stran, ale pokud máte na čtení čas, nijak vás délka neobtěžuje. Ideální četba na pláž nebo na podzimní večery.

úterý 16. října 2018

ZATÍMCO JSI SPALA


Originální název: Don’t Wake Up (2017)
Autorka: Leiz Lawler
Překlad: Jan Mrlík
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320



Alex se probudí připoutaná na operačním stole. Muž, který se nad ní sklání, není lékař a volba, do které ji nutí, je nevýslovně absurdní a krutá. Když však Alex znovu procitne, nemá na těle žádné stopy po

zranění. A vůbec nikdo jejímu hrůznému zážitku nechce věřit, proto začíná Alex časem pochybovat o svém zdravém rozumu...Dokud se nesetká s další obětí.

Alex Taylorová je mladá lékařka, která je mezi lidmi z oboru velmi uznávaná. Ačkoliv je jí teprve 29 let, má za sebou poměrně rozsáhlou praxi ve vyhlášených nemocnicích, ale také v letecké záchranné službě, kde využila své pilotní schopnosti v řízení helikoptéry. V osobním životě se jí také daří, má milujícího přítele, dobré přátele i kolegy, kteří k ní chovají úctu. Zdá se, že se její život ubírá správným směrem, ale jen do doby, než se probudí připoutaná na operačním stole s nohama připoutanýma ve třmenech. 

Nemá ponětí, jak ani proč se tam dostala. Kolem sebe slyší povědomé zvuky operačních nástrojů, syčení kyslíků i pípání monitorovacích přístrojů. Ale není tam sama. I přes ostré světlo namířené do jejího obličeje vidí neznámou postavu v chirurgickém plášti. Mluví k ní hlasem, který zní z dálky, ale přesto je osoba blízko a nutí ji zvolit si nemilosrdnou volbu.

Když se Alex probudí podruhé, přítomny jsou její dvě kolegyně. Vše nasvědčuje tomu, že Alex byla nalezena na parkovišti v areálu nemocnice.

Nemá žádná zranění, ale přesto věří, že byla znásilněna. Neexistují však žádné fyzické důkazy, které by její teorii podpořily. A proto si všichni myslí, že byla zasažena spadenou větví ze stromu, což mohlo ovlivnit její logické myšlení.

Příběh graduje, když je na Alexino oddělení přivezena žena, která krvácí a vše nasvědčuje tomu, že si sama vyvolala potrat. Právě když žena umírá, slyší Alex její poslední slova a uvědomuje si, že její únosce znovu udeřil. Strach se v ní umocní a zavolá policii. Případu se ujímá inspektor Greg Turner a ctižádostivá policistka Laura Bestová, která od počátku věří, že má Alex vážnou psychickou poruchu. Naopak Greg s Alex silně sympatizuje, nemůže najít nic, co by podpořilo Alexino tvrzení.

Navíc když Alex začne pít alkohol a brát diazepam, přestává ji věřit i její přítel, a to je pro Alex ta největší rána. Alex se pomalu rozpadá život pod rukama, a když se navíc objeví další vraždy, je Alex podezřelou číslo jedna. Navíc Alex tuší, že její trýznitel po ní jde a nezastaví se před ničím…

Tento thriller mne v okamžiku vtáhl do děje a začala jsem si lámat hlavu s tím, co se Alex stalo a hlavně proč. Lidská psychika je velmi složitá, a proto jsem si do poslední chvíle nechávala zadní vrátka k tomu, že Alex opravdu může mít psychický problém a společně s autorkou mne tahají za nos. 

I když Alex prožívala velké zoufalství a beznaděj dokázat svou pravdu a později prokázat, že zločiny, které na ni chtěl někdo hodit, nespáchala, nějak jsem se do ní nedokázala vcítit a neměla jsem potřebu se o ni bát. Děj mi místy přišel natahovaný a nebýt detektivových sympatií k hlavní hrdince, pravdy bychom se zřejmě ani nedočkali. 

I když thrillery ráda vyhledávám, zde musím podotknout, že není všechno zlato, co se třpytí a tady mi něco chybělo...

HODNOCENÍ: 70 %

čtvrtek 4. října 2018

MLHY SERENGETI



Originální název: Mists of Serengeti (2017)
Autorka: Leylah Attar
Překlad: Petra Pechalová
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2018
Počet stran: 424

Když v nákupním centru ve východní Africe vybuchne bomba, její důsledky svedou nečekaně dohromady dva naprosté cizince. Jacka Wardena, rozvedeného pěstitele kávy z Tanzanie, který při výbuchu ztratil svou jedinou dceru, a Rodel Emersonovou, žijící o tisíce kilometrů dál v Anglii, která během stejného tragického odpoledne přišla o sestru. Okolnosti před ně postaví obtížný úkol – zachránit napříč serengetskými pláněmi tři děti, které mají větší cenu mrtvé než živé. Zatímco se snaží poprat s nástrahami, které jim osud klade do cesty, pomalu si uvědomují, že před nimi stojí ještě těžší výzva...



Jméno autorky Leylah Attar Vám může být povědomé ve spojitosti s její první knihou Papírová labuť, která u nás vyšla v loňském roce. Nyní se Leylah inspirovala skutečnými událostmi a přichází s knihou Mlhy Serengeti za kterou získala ocenění Indie Reader Discovery Awards Winner v kategorii nejlepší beletrie roku 2017. 

Některé věci je lepší nechat v temnotách, kam patří.

Příběh začíná vyprávěním o Jacku Wardenovi. Jack je rozvedený muž, který žije v Tanzánii pod horou Kilimandžáro se svou matkou Gomou a malou dcerou Lily. Společně se starají o farmu Kaburi, kde pěstují kávu. Jacka jen tak něco nerozhází, když ho něco srazí k zemi, je připraven znovu vstát. Ale jen do doby než se ocitne v nákupním centru, aby viděl Lilyino taneční vystoupení. Zrovna když se chystá dovnitř, ozve se zevnitř centra výbuch. Zahyne spousta lidí a mezi nimi uhasíná i Lilyin život. Jak velmi to Jacka zasáhne a ovlivní jeho život, si dokážeme všichni představit.

Své o tom ví i Rodel Emersonová, mladá učitelka z Anglie. Rodel pochází z rodiny, která kvůli otcově zaměstnání moc často na jednom místě nesetrvávala. Nyní ve svých 24 letech by se ráda usadila, měla konečně stabilní domov, který celý život tak postrádala. Když už se jí naskytne tato příležitost a koupí si uprostřed venkova dům, který by ji mohl konečně zaručit zázemí, rozpadá se jí sen pod rukama. Právě když oslavuje koupi nového domu, dostává se k ní zpráva, že uprostřed centra v tanzánské Amoshe došlo k výbuchu a uvnitř byla její sestra Mo
Její tělo se sice nenašlo, ale i přesto se Rodel rozhodne jet do Afriky, aby přivezla alespoň její věci.
Během svého pobytu zjišťuje, že Mo neodjela do Tanzánie pouze za dobrovolnickou činností, ale bylo za tím mnohem víc. Mo dávala všanc svůj život, když se rozhodla vyzvedávat albínské děti od jejich rodin a převážet je do Wangy, která pro ně znamenala bezpečí. Albíni jsou v Africe velmi žádaným zbožím. Těmto jedincům bývá přisuzována velká moc a bývají často obětmi rituálů. Když Rodel najde na sestřině papírku seznam dětí s daty, kdy je má vyzvednout, nezaváhá a rozhodne se, že půjde sestřinou cestou a dokoná to, co Mo už nestihla, a to za každou cenu.

Pomoci dosáhnout Rodel toho, co si předsevzala má na doporučení právě Jack Warden, který velmi dobře zná území Masajů. Jack ale po smrti své dcery odmítá jakkoliv někomu pomáhat, když právě on byl tím, kdo svou dcerku zklamal. Povede se Rodel Jacka přesvědčit, aby se společně vydali zachránit životy několika nevinných dětí nebo toto nebezpečí bude muset Rodel absolvovat na vlastní pěst? A podaří se ji děti zachránit?

Kdysi dávno v Africe jsem políbila krále...


Děj románu hned od začátku naznačuje, že se bude jednat o hodně napínavý příběh, který budete hltat jedním dechem a otáčet stránku za stránkou, abyste se co nejdříve dozvěděli, jak to dopadne. Nicméně s přibývajícími stránkami již tušíte, že se začíná otevírat i romantická dějová linka a bohužel musím konstatovat, že právě romantika a erotika zastínily dobrodružnější část knihy a klidně bych je vynechala.

Naopak velmi pozitivně hodnotím vzdělávací části v knize, ať už šlo o  kráter Ngorongoro, Olduvajskou roklinu, Brockenský přízrak, zajímavosti a kulturní zvyky ze života Masajů. Barvité popisy Afriky obohacené o kontakt s divokými zvířaty mi na chvíli dovolily ocitnout se v Africe a vidět vše očima hlavních hrdinů a také mě pronásledovala chuť na kávu. Oceňuji i zviditelnění problematiky postavení Albínů v Tanzánii, o které si určitě budu chtít něco více přečíst a dozvědět.
Milovala jsem vedlejší postavy - Gomu pro její bezprostřednost, i když představa 90leté babičky, která dokáže sama zabít místního zločince a zpacifikovat jeho kumpány, je docela úsměvná. Oblíbila jsem si také Bahatino, který se nakonec stal hrdinou i Skolastiku, která musela také prokázat dost statečnosti a v neposlední řadě Mo. Ačkoliv bylo několikrát zmíněno, že se její tělo nenašlo, stále jsem doufala, že se někde objeví…

Mám ráda knihy, ve kterých jsou kapitoly psány z pohledu obou hlavních hrdinů. Většina knihy je napsaná z pohledu Rodel, ale ze začátku i na závěr se dočkáte i Jackova vyprávění. Ale co mě skutečně dostalo, byl závěrečný epilog, který byl třešničkou na dortu, a proto doporučuji tuto knihu k přečtení všem, co mají rádi dobrodružství s nějakou tou romantikou.

A nakladatelství Moba děkuji za věnování recenzního výtisku.

HODNOCENÍ: 87 %





středa 3. října 2018

PŘEROSTLÁ LOLITKA


Autorka: Inna Rottová
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018
Počet stran: 236

 Příběhy, které zdaleka neodpovídají tradičním představám o klidném a moudrém stáří. Platí o nich spíše výrok pětadevadesátileté pařížské modelky: „Nevidím na vráskách nic špatného. Jsou známkou odvahy.“ Jsou stále schopni se bezhlavě zamilovat – muži často do velmi mladých žen, ale občas i žena do mnohem mladšího muže. Jindy se zase náhle osvětlují několik desítek let staré události, které vyvolají řadu příjemných, ale i nepříjemných vzpomínek. Ani jedna z povídkových postav se necítí být bezmocnou obětí. Žijí dál jako zamlada: se stejnou odvahou a zvědavostí.


Po velmi dlouhé době se mi dostala do rukou povídková kniha a ještě navíc od české autorky. Ani jedno totiž nikterak nevyhledávám. Okamžitě mě ale zaujala obálka knihy i její samotný titul, protože snad každému se vybaví slavný Nabokovův román Lolita.

Autorkou knihy je Inna Rottová, která až do roku 1998 publikovala pod příjmením svého prvního muže jako Inna Mirovská, později už psala pod jménem Rottová a občas pod pseudonymy. V letošním roce zemřela a Přerostlá lolitka je jednou z jejich posledních knih. 


Stejný název jako kniha má i první povídka Přerostlá lolitka, ve které se postarší doktor naprosto bezhlavě zamiluje do velmi mladé dívky. Chvíli spolu udržují jakýsi vztah, on je pro ni ochoten vzdát se úplně všeho a tušíme, že to nemůže dopadnout úplně dobře. I následujících šest povídek spojuje stejný motiv, a sice LÁSKA. Láska ve všemožných podobách, ať už jde o již zmiňovaný vztah staršího muže a mladé dívky, volba mezi láskou k synovi a mladšímu milenci, láska z mládí i láska nenaplněná.  Všechny povídky totiž v sobě nesou jasná poselství – na lásku není nikdy pozdě, naděje umírá poslední a důležité je život si užít a nejen přežívat. Mimo to ukazuje svět už dávno ne –náctiletých v jeho zajímavé podobě – téměř nikdo z hrdinů všech sedmi povídek si na svůj pokročilý věk a prožitý život obecně nestěžuje a ničeho nelituje – právě naopak, oslavují čas, který jim zbývá a snaží se čtenáři ukázat, že pro ně je věk jenom číslo a že láska opravdu hory přenáší.

Kvalita i délka jednotlivých povídek je rozdílná, mně se nejvíce líbila ta s názvem Sečtělý architekt. Od jiných se lišila tím, že se odehrává v několika časových rovinách a do poslední chvíle jsem netušila, co vlastně onen záhadný balíček ze začátku příběhu obsahuje.

Přerostlá lolitka tak úplně není mým šálkem čaje, je to ale dáno tím, že ve svém věku ji nejsem schopna úplně docenit. Je to totiž knížka vyloženě oddechová, jejímiž hrdiny jsou často zralé ženy a která donutí čtenáře chtě nechtě zavzpomínat na všechny dávné i nedávné lásky. Vím, ale jistě, že moje babička a možná i maminka z ní budou nadšené. Já se k ní určitě v budoucnu ráda vrátím.

Nakladatelství Moba tímto děkujeme za poskytnutí recenzního výtisku.

HODNOCENÍ: 70 %




pondělí 1. října 2018

NOVINKY ZA ZÁŘÍ


To nám to letí, už je konec září a tedy i čas na nové knižní přírůstky za proběhlý měsíc. A že se nám toho zase nasbíralo. ☺️Největších hromádek jsme docílily knihami z akce Black Friday knihkupectví Luxor, ale o těch se příliš rozepisovat nebudeme, protože to nejsou novinky, které byste si neměli nechat ujít. Dnes se budeme věnovat právě tomu, co nás v září nejvíce zaujalo. A co zaujalo v září Vás? 

Mlhy Serengeti, je novinkou nakladatelství Moba a dostaly jsme ji k recenzi. Jedná se o dobrodružný román americké spisovatelky Leylah Attar, od které již můžete znát knihu Papírová labuť, která vyšla v ČR v minulém roce. 







Mlhy Serengeti vypráví příběh dvou lidí z různých koutů země, které ale spojí stejná tragická událost, a která již navždy změní jejich pohled na svět i budoucí životy.



Není úniku je první do češtiny přeloženou knihou amerického spisovatele Taylora Adamse. Vydal ji Knižní klub a recenze napovídají, že by mohla stát za to. Tento thriller byl přeložen do 24 světových jazyků a slibuje šokující zvraty, výborně propracované postavy a nečekané zápletky. Tak se necháme překvapit








Horečka je románem jihoafrického spisovatele Deona Mayera a vydalo jej nakladatelství Moba. Tento spisovatel nás dosud míjel. Nyní přichází se silným příběhem o lásce, o zradě a o přežití ve světě zdevastovaném smrtelným virem.


Jelikož je potřeba dát šanci i českým autorům, vybraly jsme knihu Sběratel sněhu. Dalším kritériem je i zdánlivá podobnost se Slepou mapou Aleny Mornštajnové.  
I zde se objevují tři generace a tři časové linie, a tak jsme zvědavé, jak to dopadne v mužském podání.









Přerostlá lolitka je další knihou z českého zastoupení spisovatelů a opět se jedná o recenzní výtisk od nakladatelství Moba. Autorkou je Inna Rottová, která v letošním roce zemřela. Kniha se skládá ze sedmi povídek s ženami v hlavních rolích a má velmi hezkou obálku.











Tatérka je prvotinou skotské autorky Alison Belsham, která s námětem této knihy vyhrála v roce 2016 první místo v soutěži pořádané během skotského festivalu detektivek Bloody Scotland. Námět jí brzy vynesl smlouvu a světový bestseller je na světě. A pokud je hlavním záporákem sériový vrah, který zaživa vyřezává umělecká díla z těl svých obětí, nemůže nám tato kniha uniknout.








Fobie je dalším z thrillerů německého autora Wolfa Dorna. Možná od něj znáte Mrazivé ticho, Spouštěče nebo Temné šílenství. Nyní přichází s novinkou, kterou u nás vydal knižní klub. Představte si, že se probudíte uprostřed noci a tam je neznámý muž, který tvrdí, že je váš manžel…. A to už stojí za přečtení, ne? J