Originální název: Happily Ever After (2017)
Autorka: Kelly Oram
Překlad: Zuzana Ĺalíková
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 376
Vzhledem k tomu, že
první díl knižní série Cinder a Ella (recenze zde), se mi velmi líbil, nemohla jsem si
nechat ujít ani díl druhý. Jak už jsem zmiňovala v závěru první recenze, Příběh rozhodně druhý díl nepotřeboval, a tak jsem měla od jeho pokračování
lehce pesimistické očekávání. A potvrdila se? Na to se teď pojďme podívat.
Styl psaní autorky je totožný jako v prvním díle,
opět se kapitoly střídají z úhlu pohledu Briana i Elly. Oba hrdinové barvitě
líčí své emoce i myšlenky, což by nám čtenářům mělo ulehčit lépe se do postav
vžít. I když si asi těžko z nás umí někdo představit žít ve světě slávy…
Stejně tak těžké představit si to, je i Ellin problém.
Z obyčejné holky, která přišla o mámu při autonehodě a sama si z ní
odnesla spoustu jizev na těle i na duši, se stává bulvárem sledovaná známá
osobnost. Novináři na ni čekají i tam, kde by to nečekala a dělají ji ze života
peklo. Najednou její handicap vidí celý svět a musí se s tímto nátlakem poprat
po svém. A nemůže tomu být jinak, aby nebyl Brian pro Ellu obrovskou oporou.
Zatímco
Briana jsem si v prvním díle oblíbila, ve druhém byl tak dokonalý, že
jsem mu to nevěřila a horko těžko bych si tak bezchybného člověka dokázala
představit v reálu.
Ella je zase natolik naivní, že jsem si kolikrát
říkala, že její chování není zrovna přiměřené jejím věku. Lze tomu přičítat Ellino
nízké sebevědomí, ale na mě už to bylo v některých chvílích přehnané a
docela mě už otravovaly její neustálé výmluvy na postižení a jizvy.
Přeslazená
atmosféra je více patrná než v předchozím díle, což čtenářky
červené knihovny nadchne, na můj vkus už to bylo přehnané. Nespočet líbacích
scén už mě i trochu otravoval a říkala jsem si, proboha ať už se tam něco
děje!!! … Nedělo… a já bohužel musím uznat, že mé předsudky se u této knihy
naplnily a druhý díl mě nezasáhl ani z poloviny tak, jako díl předchozí a
vůbec bych o nic nepřišla, pokud by ho autorka nevydala. Kladně hodnotím
autorčin záměr nějakým způsobem poukázat na to, že opravdová krása by
neměla být posuzována jen prostřednictvím fyzického vzhledu, ale především
podle toho, co člověk nosí uvnitř.
Jako oddechové čtení mohu doporučit, rozhodně bych ale
knihu nepotřebovala číst opakovaně.
Žádné komentáře:
Okomentovat