SMRTKA

Originální název: Scythe

Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Nakladatelství: Euromedia YOLI
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 384

„Černá znamenala absenci světla, a smrtky byly pravý opak – zářící a osvícené. Byly uznávány jako to nejlepší z lidstva – proto byly pro svou práci vybírány.“

Přečetla jsem hodně knih, některé mě nezaujaly vůbec, k některým se občas vracím a další si prostě budu pamatovat asi navždy. Do poslední kategorie rozhodně bezpochyby patří i Smrtka. Od jejího autora jsem četla i jeho první knihu Bez šance a už tehdy mě jeho styl psaní zaujal. Oproti Smrtce to za mě ale byl slabý odvar. Ačkoliv je již z názvu jasné, že bude knížka pojednávat z velké části o smrti, tak nějak jsem očekávala i jistou dávku vtipu a ironie. Obojího se mi dostalo, plus ještě navíc spousta zajímavých a znepokojujících myšlenek.

Představte si, že technologický pokrok na světě došel tak daleko, že už neexistují nemoci ani války a utrpení a jediné, co nebo vlastně kdo může ukončit lidský život, jsou smrtky – speciálně vycvičení lidé, řídící se vlastními přikázáními cechu smrtek. Každá smrtka má právo si vybrat svého učedníka a stejně tak to udělá ctihodný smrtka Faraday. Ovšem aby celý příběh trošku zamotal, vybere si jako jediný v dějinách učedníky dva, Citru a Rowana, s tím, že po roce výcviku se na konkláve rozhodne, kdo z nich se stane smrtkou. Ani jeden z nich o svém budoucím řemeslu není zcela přesvědčen, ale Citra je příliš soutěživá a ctižádostivá než aby to odmítla, a Rowan už prostě asi jen nemá co ztratit. Možná bychom se dočkali i nějakého toho románku, kdyby se něco sakra nezvrtlo a smrtka Faraday z ničeho nic nepokosil sám sebe. Cech smrtek se rozhodne je rozdělit k jiným mistrům smrti a ještě navíc si usmyslí, že hned poté, co bude jeden z nich definitivně do cechu přijat, musí svého soupeře zabít. Citra je na tom poměrně dobře, vezme si ji k sobě první dáma smrti smrtka Curiová. Rowan si to odskáče se vším všudy a je přidělen k moderně smýšlející smrtce Goddardovi, který kosí lidi hromadně. Jejich výcvik má být ukončen poslední zkouškou na zimní konkláve. Kdo bude do cechu přijat a kdo bude pokosen? 

Vzhledem k tomu, že je hned v anotaci knížky uvedeno, že jde o první část série, jsem tak trošku tušila, jaký asi bude závěr. Ale to vůbec nevadilo a stejně jsem byla do poslední stránky napnutá. Myslím, že je to tak dobře napsaný a promyšlený příběh, že by si ho mohli klidně přečíst i čtenáři, kteří fantasy nečtou nebo zatím nečetli. Hned zítra z něj dám dětem ve škole diktát, abych navnadila k přečtení i je 😊