MILOVALA JSEM ŽIVOT

Originální název: I Liked My Love (2017)

Autorka: Abby Fabiaschi

Překlad: Hynek Bečka

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 288

„Nerodíme se do tohoto světa vševědoucí. Od toho je tu život.“

„Nepotřebuji všemu za každou cenu rozumět. Chci se jen poučit z chyb minulosti a jít životem dál.“

Milovala jsem život je kniha, která ve mně vyvolala spoustu emocí a filozofických otázek. Madeline je čtyřicetiletá žena šťastně vdaná za manžela Bradyho, se kterým má šestnáctiletou dceru Eve. Všichni žijí spokojeným rodinným životem, ale jen do doby než Madeline spáchá sebevraždu skokem ze střechy knihovny…

Celé blízké okolí její smrt velmi zasáhne, Nikdo si nedokáže vysvětlit, co mohlo dohnat tuto všemi oblíbenou a šťastně vypadající ženu k tomu, aby svůj život ukončila tímto způsobem. Bez jakéhokoliv varování či náznaků a bez dopisu na rozloučenou. 

Brady a Eve se perou se svým smutkem každý po svém. Když teď mezi nimi chybí Madeline, oba si vzájemně připouští, že teď jsou si najednou jako cizí a to hlavní, co je spojovalo, už tady není. Jedinou věcí, která po Madeline zůstala a která by mohla zodpovědět některé otázky, je její deník, Místo toho deník oběma otevírá oči a postupně jim dochází, že nikdy nedokázali ocenit, co všechno pro ně Madeline dělala, ale teď už je na všechno pozdě, Madeline je pryč…

Madeline své blízké ale prozatím neopustila. Odněkud z meziprostoru na ně dohlíží a svým promlouváním se jim snaží pomoci se jednak vyrovnat s její ztrátou, ale také za sebe poslat vhodnou náhradu a najít cestu ke zlepšení vztahu manžela s dcerou. Podaří se jí, co jsi předsevzala, než navždy odejde z jejich životů? Dokáží vůbec někdy Brady s Eve pochopit, co stálo za tím, že si jejich nejbližší osoba vzala život? Nebo to bylo všechno trochu jinak?

Kniha je rozdělena do kapitol, které vypráví Madeline, Eve i Brady, každý z úhlu svého pohledu. I když příběhem celou dobu prostupuje smutek, cítila jsem, že se autorka snaží vyzdvihnout životní hodnoty, jako jsou láska, porozumění a odpuštění. Postupným poznáváním hlavních hrdinů mi kniha dala prostor k zamyšlení se nad vlastním vnímáním nejen života, ale hlavně smrti.  

Smrt ve většině z nás vzbuzuje strach, neboť proniká do sfér neznámých našemu uvažování… U věřících je vyložení smrti snadné – dobří lidé jdou po smrti do nebe, špatní do pekla. U jiných trvá přesvědčení, že život smrtí končí a „na druhé straně“ již nic není.

Někteří mohou tvrdit, že existuje posmrtný život, ale jeho existence nikdy nebyla dokázána. Všichni stále žijeme v nejistotě....

„Nemáme žádnou jistotu, že zítřek opravdu přijde, tak pojďme žít hned dnes!“

Keanu Reeves

HOUBAŘKA

Autorka: Viktorie Hanišová

Nakladatelství: Host
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 312

„Člověk je jako houba – to, co je vidět na povrchu, je jen malá část.“

Moc často české knihy nečtu a současné autory už vůbec ne, u této knihy mě ale upoutala nejen neobvykle zpracovaná obálka, ale i samotný námět.

Sára, od malička rodinou oslovována Sisi, je pětadvacetiletá žena žijící sama v polorozpadlé chalupě kdesi na Šumavě. Pobírá částečný invalidní důchod a jejím jediným příjmem je sběr hub a jejich následný prodej do restaurace Muchomůrka. Během své každodenní pouti lesem Sára postupně vzpomíná na dětství se dvěma staršími bratry. Na matku, která byla původně krásná a přísná žena, po zranění nohy pak už jen tlustá a zapšklá. A především pak odhaluje dávno zasunuté vzpomínky na otce a jejich společné letní výpravy do lesa za sběrem hub. Čtenář tak nějak od samotného začátku tuší, že vztahy v rodině jsou napjaté a že se tam zřejmě odehrálo něco, o čem se na veřejnosti nemluví…

Příběh je členěn do 51 kapitol, většina z nich na mě působí syrově až depresivně. Hned ta první totiž popisuje smrt Sářiny matky a naznačuje jejich nelehký celoživotní vzájemný vztah. Otec je mrtvý už nějakou dobu, bratři se k ní chovají odtažitě. Jediný, trochu příjemnější kontakt Sára naváže s podivínským synem sousedky z vesnice, Vojtou. Se všemi ostatními lidmi se baví, protože musí a nijak dál jejich společnost nevyhledává.

Kniha, včetně obálky se mi zdála hodně pesimistická, nebýt popisů šumavské přírody a hub konkrétně, byla bych po celou dobu čtení a dlouho potom v hluboké depresi. V knížce se snad neobjeví jediný „normální člověk“, většina z postav je mi nesympatická. Obdivuju ale Sářinu vnitřní sílu a samostatnost a především odvahu v dnešní době žít jako novodobý poustevník. Navíc se pořád ještě nemůžu rozhodnout, jestli v závěru nacházím alespoň náznak naděje.

TA PŘEDE MNOU

Originální název: The Girl Before (2017)
Autorka: J. P. Delaney
Překlad: Milena Pellarová
Nakladatelství: Ikar

Rok vydání v ČR: 2017

Počet stran: 344

Již před nějakou dobou upoutala mou pozornost obálka psychologického thrilleru Ta přede mnou. A musím říct, že i jeho obsah stál za přečtení.

Kniha je rozčleněna do kapitol nesoucích názvy „teď Jane“ a „tehdy Ema“, které se pravidelně střídají. A jak už právě tyto názvy napovídají, autorka nás provádí dvěma časovými liniemi. Ema a Jane jsou hrdinkami, které se sice nikdy nepotkaly, ale mají leccos společného. Spojuje je nejen život v domě na Folgate Street, ale i jeho architekt Edward Monkford. 

Příběh začíná když se Jane ocitá ve složité fázi svého života. Porodila mrtvé dítě, přišla o práci a tak se snaží najít bydlení, kde by ji už nic nepřipomínalo předchozí život a které by bylo cenově dostupné. Její pozornost zaujme realitní makléřka, která přichází s výhodnou nabídkou pronájmu domu na Folgate Street. Dům postavil známý architekt v minimalistickém duchu, ale kompletně ovládaném počítačovou technikou. Úskalí s pronájmem je vyplnění dotazníku s absurdními otázkami a následné dodržování striktních pravidel v domě – žádné knihy, žádné květiny, žádný vlastní nábytek…a tohle je jen slabý výčet, který leckdo není schopen jen tak strávit. Navíc majitel domu si nevybere jen tak někoho a proto je dům většinu času prázdný. Ale Jane tímto hustým sítem jako jedna z mála projde….

Nastěhováním do domu vyvstává pro Jane řada nezodpovězených otázek a tajemství, které jí nedají spát… Potom co Jane pokládá neznámý muž květiny za dveře, se zanedlouho dozvídá o bývalé nájemnici Emě, která v domě nešťastnou náhodou zemřela. A zjišťuje, že je jí velmi podobná. Kdo byla tajemná Emma, která v domě žila jen pár měsíců před Jane? A co je vlastně zač majitel tohoto domu, který potřebuje mít vše pod kontrolou? Může hrozit Jane nebezpečí? 

Kniha s krásnou tajemně působící obálkou mne nezklamala ani svým obsahem. Hlavní postavy jsou vykresleny velmi důvěryhodně. Obě hrdinky si prošly těžkou životní situací, která je donutila začít svůj život od začátku, a paradoxně si k tomu obě vybraly stejné místo. Příběh je velmi čtivý, takže čtenář vše prožívá s hlavní hrdinkou a společně s ní čelí narůstajícímu napětí a jen těžko knihu dokáže odložit. Musím se přiznat, že jsem pointu děje  neprokoukla a nic netušící si užila knihu až do jejího úplného závěru.

CINDER & ELLA

Originální název: Cinder & Ella (2014)

Autorka: Kelly Oram

Překlad: Zuzana Ľalíková

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 376

Na první pohled Hollywoodská pohádka s příchutí cukrové vaty a dobrým koncem. Na druhé straně příběh o životě, který je krutý a nefér a který musíte žít i přesto, že jste si ho takový nevybrali.  Jak ti ve kterých se skrývá nejvíce nenávisti, jsou ve skutečnosti nejvíce zranitelní, aby potlačili obavy ze ztráty toho, na čem jim na světě záleží nejvíce…

Hlavními postavami jsou Brian a Ellamara, kteří žijí ve světě svých oblíbených fantasy hrdinů a pod přezdívkami kněžka Ellamara a princ Cinder jejich virtuální přátelství trvá už víc jak tři roky. Nikdy se osobně nesetkali, ale přesto ví jeden o druhém téměř vše.

Ellamara byla bloggerka, která na svém blogu recenzovala knihy a filmy. Ale po děsivé autonehodě přišla o svou matku a od té doby prožívá velmi těžké chvíle. Musí se smířit s tím, že bude žít s novou rodinu svého otce, který od ní a její mámy odešel, ještě když byla malá a v téhle rodině rozhodně není vítaná. Moc jí na náladě nepřidá ani čelit šikaně od svých spolužáků kvůli trvalým následkům, které po nehodě zbyly nejen na její duši.

Brian Oliver je mladý herec, který by se rád vymanil z nálepky hvězdy, kterou sledují pouze teenageři, a dosáhl na kvalitnější filmy, které by mu přinesly opravdový úspěch.

Světy těchto dvou hrdinů nemohou být více odlišné…ale mají i leccos společného, a to hlavně lásku k fantasy literatuře. Ale co by to bylo za pohádku, pokud by se tito dva souhrou okolností a náhod nesetkali tváří v tvář a nezačal ten pravý romantický příběh? Je ale těmto hrdinům vůbec souzený společný osud?

Autorka v příběhu vytvořila rapidně odlišné charaktery hlavních hrdinů i vedlejších postav, což se mi velmi líbí. Zatímco Cinder žije ve svém vlastním světě, kde řeší pouze povrchní problémy, Ellin svět je temný a převládá zde spíše ponurost a emoční nestabilita. Střídají se i úhly pohledu obou postav a tím, že je používaná ich forma, je kniha velmi čtivá a čte se lehce.

Jedinou věcí, kterou hodnotím negativně, je chystané pokračování, které nese název Šťastně a navěky a mělo by vyjít každým dnem. Myslím, že příběh byl dostatečně ukončen a není třeba další návaznosti, ale třeba budu mile překvapena.

SMRTKA

Originální název: Scythe

Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Nakladatelství: Euromedia YOLI
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 384

„Černá znamenala absenci světla, a smrtky byly pravý opak – zářící a osvícené. Byly uznávány jako to nejlepší z lidstva – proto byly pro svou práci vybírány.“

Přečetla jsem hodně knih, některé mě nezaujaly vůbec, k některým se občas vracím a další si prostě budu pamatovat asi navždy. Do poslední kategorie rozhodně bezpochyby patří i Smrtka. Od jejího autora jsem četla i jeho první knihu Bez šance a už tehdy mě jeho styl psaní zaujal. Oproti Smrtce to za mě ale byl slabý odvar. Ačkoliv je již z názvu jasné, že bude knížka pojednávat z velké části o smrti, tak nějak jsem očekávala i jistou dávku vtipu a ironie. Obojího se mi dostalo, plus ještě navíc spousta zajímavých a znepokojujících myšlenek.

Představte si, že technologický pokrok na světě došel tak daleko, že už neexistují nemoci ani války a utrpení a jediné, co nebo vlastně kdo může ukončit lidský život, jsou smrtky – speciálně vycvičení lidé, řídící se vlastními přikázáními cechu smrtek. Každá smrtka má právo si vybrat svého učedníka a stejně tak to udělá ctihodný smrtka Faraday. Ovšem aby celý příběh trošku zamotal, vybere si jako jediný v dějinách učedníky dva, Citru a Rowana, s tím, že po roce výcviku se na konkláve rozhodne, kdo z nich se stane smrtkou. Ani jeden z nich o svém budoucím řemeslu není zcela přesvědčen, ale Citra je příliš soutěživá a ctižádostivá než aby to odmítla, a Rowan už prostě asi jen nemá co ztratit. Možná bychom se dočkali i nějakého toho románku, kdyby se něco sakra nezvrtlo a smrtka Faraday z ničeho nic nepokosil sám sebe. Cech smrtek se rozhodne je rozdělit k jiným mistrům smrti a ještě navíc si usmyslí, že hned poté, co bude jeden z nich definitivně do cechu přijat, musí svého soupeře zabít. Citra je na tom poměrně dobře, vezme si ji k sobě první dáma smrti smrtka Curiová. Rowan si to odskáče se vším všudy a je přidělen k moderně smýšlející smrtce Goddardovi, který kosí lidi hromadně. Jejich výcvik má být ukončen poslední zkouškou na zimní konkláve. Kdo bude do cechu přijat a kdo bude pokosen? 

Vzhledem k tomu, že je hned v anotaci knížky uvedeno, že jde o první část série, jsem tak trošku tušila, jaký asi bude závěr. Ale to vůbec nevadilo a stejně jsem byla do poslední stránky napnutá. Myslím, že je to tak dobře napsaný a promyšlený příběh, že by si ho mohli klidně přečíst i čtenáři, kteří fantasy nečtou nebo zatím nečetli. Hned zítra z něj dám dětem ve škole diktát, abych navnadila k přečtení i je 😊