Autorka: Elena Ferrante
Překlad: Alice Flemrová
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání v ČR: 2016
Počet stran: 304
„Ona
měla za to, že dělá něco správného a nezbytného, já zapomněla na všechny své
dobré důvody a určitě jsem tam byla jen proto, že tam byla ona.“
K přečtení prvního
dílu celosvětově známé tetralogie mě tentokrát nepřesvědčila jen samotná obálka
a to, že u nás tato kniha vyšla jako paperback, ale především záhada kolem
pravé totožnosti samotné autorky. Existuje totiž několik variant toho, kdo
Elena Ferrante skutečně je.
Ať je to kdokoliv, je mi
to úplně jedno, kniha je totiž skvělá. Pravdou je, že se zpočátku nečte úplně
nejlépe, je potřeba si zvyknout na reálie italského města 50. let 20. století a
především na velké množství postav a italských jmen. Těmi vás sice hned v samotném
úvodu provede jejich seznam, nicméně tím, že se v ději objevují postupně,
jsem se k němu stále musela vracet.
Celý příběh je v podstatě
vystavěn na celoživotním „přátelství“ dvou dívek: Raffaelly Cerullové – Liny (pro
Elenu Lila) a Eleney Grecové – Lennucie nebo Lenú. V prologu se nejprve
setkáváme pouze s Elenou, které se po dlouhé době ozývá Linin syn s tím,
že jeho matka beze stopy zmizela. Elena tím není tak úplně překvapená, protože
ví, že o to Lina usilovala posledních třicet let. V tomto okamžiku se sama
ve vzpomínkách přenáší do svého dětství a období dospívání. To je ale jen část
celého příběhu, který se postupně odkrývá na pozadí poválečné doby chudého
italského předměstí. Ukazuje veliké sociální rozdíly, závist, chudobu, násilí,
mstu a především vliv rodiny, peněz a vzdělání.
Mezi oběma dívkami jde
nejen o přátelství, ale také o rivalitu a vzájemné ovlivňování. Chvílemi mě až
napadalo, že se snad ani nemají rády a prostě na sebe v určité době a na
určitém místě zbyly.
Autorka píše přirozeně
realisticky s minimem přímé řeči, a přestože používá především 1. osobu a
vypravěčkou je hlavně Elena, působí to chvílemi neosobně až odlidštěně.
Pokud vás zajímá, která
ze dvou dívek je vlastně onou geniální přítelkyní, tak těžko říct. Pro každou z nich
je to samozřejmě ta druhá, pro mě rozhodně obě. Přestože vyloženě sympatická mi
není ani jedna, trochu více nadržuji Eleně 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat