TVÁŘ MOJÍ DCERY

Originální název: The Girl You Lost (2016)

Autorka: Kathryn Croft
Překlad: Jana Kordíková
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání v ČR: 2018
Počet stran: 296

Tvář mé dcery je velmi emotivní příběh manželského páru Simone a Matta, jímž někdo před lety unesl z parku půlroční dceru. Ani po 18 letech se nedozvěděli, co se s Helenou stalo či zda vůbec ještě žije. Nezbylo jim nic jiného než se se ztrátou vyrovnat. Matt dostudoval medicínu a Simone je na pozici televizní reportérky rovněž úspěšná. Žijí ve společném domě spokojeným životem, ale jen do doby než se jim do života vmísí dívka jménem Grace, která ale o sobě tvrdí, že o Heleně má informace, možná je zrovna ona jejich ztracená Helena.

Má Simone Grace důvěřovat? Kde celou dobu Grace byla a proč teď najednou po 18 letech se zjeví s hračkou, kterou měla Helena v době únosu u sebe? Může být tato dívka opravdu jejich dcera? Nebo je to jen důmyslně vymyšlená lež a někdo si s nimi zahrává?

Na všechny tyto otázky se Simone snaží získat od Grace odpovědi, ale naneštěstí se zaplétá do dívčiných problémů a rázem už existuje něco, co je spojuje.

V okamžiku, kdy si pomalu začne skládat střípky dívčiného příběhu dohromady, se najednou slehne zem i po Grace. Nikdo o ní nic neví a veškerá očekávání Simone, se mění ve strach a zoufalství. Ačkoliv dívce zpočátku nevěřila a zachovávala si od ní zdravý odstup, stále v sobě živí naději, že Grace by opravdu mohla být jejich ztracená Helena.

A tak se pouští do pátrání na vlastní pěst a nezastaví se ani před porušováním zákonů. Dostává se tak ale do kolotoče nebezpečí, kdy jí hrozí nejen to, že nikdy nezjistí pravdu, ale také vlastní smrt.

Kniha je rozdělena do krátkých kapitol. Mezi ně jsou vkládány i kapitoly psané kurzívou, které jsou vypravovány prostřednictvím někoho, kdo zůstává pro čtenáře až do samotného závěru utajen.  

Musím přiznat, že jsem si sebevědomě myslela, kdo tímto vypravěčem je. Ale opak je pravdou. Závěr mě velmi překvapil. Tušila jsem, že se vyřeší únos a žádné překvapení už se konat nebude, ale autorka mě velmi potěšila a završila konec tak, že celá kniha pro mě dostala úplně jiný rozměr. Rovněž od jiných thrillerů se tato kniha odlišuje tím, že po celou dobu je děj pochmurný a když už si myslíte, že by se vše mohlo obrátit k lepšímu, autorka Vás rychle vyvede z omylu.

Mně se kniha velmi líbila i proto, že jsem čekala šťastný konec shledání rodičů s jejich dcerou po letech, ale tohle rozhodně nečekejte!

SKORO ÚPLNÝ SEZNAM TĚCH NEJHORŠÍCH NOČNÍCH MŮR

Originální název: A Semi-definitive List of Worst Nightmares

Autorka: Krystal Sutherlandová

Překlad: Ondřej Kronich

Nakladatelství: Euromedia - YOLI

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 328

„Chceš jednoduchý řešení na složitý problém. No, žádný takový není. Lidi upadnou do deprese a vypěstujou si závislost na hazardu a mají mrtvice a umírají v automobilových nehodách nebo dostávají rány od lidí, který je mají milovat, a není to proto, že by byli prokletý Smrtí. Takhle to prostě chodí.“

Hlavní hrdinkou nevšedního příběhu, už podle názvu, je sedmnáctiletá Ester Solarová. Vyrůstá ve velice zvláštní rodině, její bratr dvojče Eugene se bojí tmy, otec už několik let nevylezl ze sklepa a matka je v podstatě gamblerka, která se obává smůly. Proto není divu, že ani Ester není tak úplně „normální“: každý den se obléká do různých kostýmů, nosí u sebe sešitek, do kterého si zapisuje své potencionální fobie a její nejlepší kamarádka se jmenuje Hepziba a trpí selektivní němotou. Navíc je Ester přesvědčená, že její rodina je vlastně prokletá a dědeček se kamarádí se Smrtí. Když se za poněkud komických okolností na autobusové zastávce znovu setká se svým dávným spolužákem Jonahem, můžou se vydat společně jejím strachům i Smrti vstříc. Jonah Ester totiž vyzve, aby postupně zapsaným strachům čelila, a ještě ji u toho natáčí na videokameru. Čím víc se spolu ale ti dva sbližují, tím je Smrt blíž.

Přestože je Ester už sedmnáct a mohlo by se zdát, že je téměř dospělá, občas se chová neuvěřitelně dětsky a naivně. Nejspíš to ale není tak úplně její vina, když vezmeme v úvahu, kde a s kým žije. Jonaha jsem si oblíbila až skoro v závěru knihy, nejvíc na mě zapůsobily části, ve kterých se postupně dozvídáme, jak se Esteřin dědeček seznámil se Smrtí. A pořád se taky nemůžu rozhodnout, jestli mě více štvala neschopná matka a nebo zalezlý otec. Snažím se ale pochopit, že byli asi opravdu nemocní a dělali pro své děti v rámci možností, co mohli.

 A ačkoliv už nejsem úplně cílovou skupinou pro knížky od nakladatelství YOLI, čtení jsem si moc užila a opět mám zapsáno několik myšlenek, které mě během čtení zaujaly.

NEBEZPEČNÁ ILUZE

Originální název: The Perfect Illusion (2017)

Autorka: Winter Renshaw

Překlad: Jakub Novák

Nakladatelství: Beta-Dobrovský

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 256

Ačkoliv nejsem úplný milovník červené knihovny a přeslazených „happyendů“, udělala jsem tentokrát výjimku a sáhla po knize Nebezpečná iluze. Nenechala jsem se odradit ani nepříliš poutavou obálkou ani anotací, po jejímž přečtení jsem ihned vytušila, jak to všechno dopadne.

Nebezpečná iluze je napsána z pohledu dvou hlavních hrdinů, kteří se po kapitolách střídají ve vypravování. Mladá dívka Mari je již třetí osobní asistentkou Hudsona Rutherforda za poslední rok.  A není se čemu divit, Hudsona byste za šéfa rozhodně nechtěli. Je to bohatý muž, který se ke svým podřízeným chová povýšeně, arogantně a bezohledně a jejich práci nedokáže náležitě ocenit. Stejně tak se chová i k Mari, jejíž jméno si ani nepamatuje. Příběh začíná ve chvíli, kdy má Mari Hudsona už po krk, nechce se jím nechat nadále ponižovat, a tak předloží Hudsonovi svou okamžitou výpověď s předpokladem, že už ho nikdy v životě neuvidí.

To ale nemůže tušit, jak Hudson zareaguje. Zatímco Mari čeká, že za sebou spálí všechny mosty, vrátí se k rodičům a začne nový život, Hudson přichází s nabídkou, která se rozhodně neodmítá. Ne v její situaci, a ne když jí ukáže pořádně tučný šek, pokud přistoupí na hru, kterou Hudson chystá. Hudoson si totiž nechce nechat mluvit do života a vzít si svou kamarádku od dětství, a tak si musí najít jinou manželku a na to mu příliš mnoho času nezbývá. A Mari se mu jeví jako nejvhodnější příležitost. Nabídne jí proto, aby hrála jeho milující snoubenku, která se brzy stane jeho manželkou a až situace dovolí, rozvedou se a Mari dostane svou část odměny.  Co si počít? Za normálních okolností by Mari o nabídce ani nepřemýšlela, ale v její situaci, kdy je bez peněz, bez práce a navíc skrývá něco, co rozhodně ovlivní její budoucnost, nevidí jinou možnost než na dohodu přistoupit. A tak začíná divadlo, Mari dostává prsten s diamantem, stěhuje se k Hudsonovi a navzájem se snaží poznat jeden druhého natolik, aby byli schopni hrát hru i před svými blízkými. Mari brzy zjišťuje, že Hudson není takový, za jakého ho pokládala a vzájemné sympatie a fyzická přitažlivost na sebe nenechají dlouho čekat. Jenže to by nesmělo vyplout na povrch tajemství nejen Mari, ale také Hudsona, což jejich vzájemnou dohodu může narušit. Ustojí svou přetvářku nebo budou muset s pravdou ven?

Nebezpečná iluze je příběh, který nemá žádnou silnou myšlenku. Vztah šéf-asistentka je obvyklým námětem a tak zápletka nepůsobí příliš originálně, ale kniha se četla dobře a já si u ní odpočinula.  Je to čtení, nad kterým není potřeba nijak zvlášť přemýšlet a jak už jsem zmínila na začátku, dalo se předem očekávat, jak to dopadne. Každopádně mohu doporučit všem, kteří mají buď rádi červenou knihovnu, nebo shánějí něco k nenáročné četbě.

V PASTI LŽÍ

Originální název: The Breakdown (2017)

Autorka: B. A. Paris

Překlad: Karolina Medková

Nakladatelství: Motto

Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 328

V pasti lží je kniha, na jejíž vydání jsem se velmi těšila po tom, co jsem dočetla autorčinu prvotinu Za zavřenými dveřmi a za sebe musím říct, že mě vůbec nezklamala.

Každá kapitola je dělena na jednotlivé dny a jelikož se autorka nevrací do minulosti, ale dny plynou v klasickém časovém sledu, tak mi tohle členění nevadí. Naopak mi velmi pomohlo v úplném závěru, kdy jsou poslední dvě kapitoly v opačném pořadí než se děj stal a klidně bych je vyměnila, aby zůstala zachována časová posloupnost. Stejně jako u své první knihy zůstává autorka v žánru psychologického thrilleru. Děj je vyprávěný z pohledu hlavní hrdinky Cass, která žije se svým manželem Mathewem v domku na samotě. Po smrti matky připadlo Cass i nemalé dědictví, takže si nežije vůbec špatně. Jediným strašákem je pro Cass možná dědičná demence, na kterou zemřela její matka a také fakt, že nemůže mít se svým manželem děti.

Cass pracuje jako učitelka a její nejlepší přítelkyní je Rachel, která již od útlého dětství trávila velkou část života v domě Cassiných rodičů, a tak byla téměř jako její sestra.

Kniha nabírá na dramatičnosti již po pár stránkách, kdy Cass při cestě z večírku projíždí za velké bouřky a větru nebezpečnou lesní cestou, aby si tak zkrátila cestu domů. Na odpočívadle míjí zastavené auto, ve kterém vidí mladou ženu. Cass stojí před velkým rozhodnutím, které následně ovlivní celý její dosavadní život. Má ženě pomoci, či poslechnout svůj instinkt a jet dál? Přece by jí žena dala nějakým způsobem najevo, kdyby potřebovala pomoc….

Domů dojede Cass, když už Mathew spí v pokoji pro hosty, aby ho Cass nevzbudila až pozdě přijede domů. Ráno se však dozví, že na stejné cestě, kterou včera projížděla, byla zavražděna mladá žena. Na Cass tak dopadají hluboká úzkost a výčitky, že kdyby se rozhodla jinak, možná by mohla ženu zachránit. Ženu, po níž zbyl manžel a malá dvojčata. Navíc to nebyla jen cizí žena, Cass se dozvídá, že jí znala a možná, kdyby se nebyla zavražděna, staly by se z nich byly brzy i kamarádky. Výčitky spojené se strachem jsou čím dál častější. Vraha stále nedopadli, a tak může být kdekoliv. Cass si najedou uvědomuje, že v jejím domě na samotě již není bezpečno. Vše se komplikuje i tím, že Cass začínají trápit problémy s pamětí. Zapomíná, že měla koupit dárek kamarádce, zavřít okno, kam zaparkovala auto nebo vyzvednout věci z čistírny. Zapomíná nejen na smluvené schůzky, ale přestává zvládat i každodenní domácí rutinu jako zapnout pračku či uvařit kávu. Navíc má hrůzu z toho, že by vrah mohl jít i po ní. Je to jen posttraumatický stres ze špatného svědomí nebo se stáváme svědky předčasné demence, kterou trpěla její matka před smrtí?

Vzhledem k tomu, že v knize se vyskytují pouze 4 výraznější postavy, není moc možností, koho podezírat. I já jsem už po pár stránkách pojala podezření, které se v závěru ukázalo jako pravdivé. I přesto mě autorka potěšila tím, že jsem odhadla jen polovinu pravdy a rozuzlení mě tak překvapilo.

Kniha se mi velmi líbila, i když na můj vkus byla docela krátká. Autorčino vyprávění mělo spád a bylo pro mě natolik sugestivní, že jsem i několik dnů po přečtení přemýšlela, zda nemám příznaky demence, jak stále něco zapomínám :-)

POČÁTEK

Originální název: Origin

Autor: Dan Brown

Překlad: Michala Marková, David Petrů

Nakladatelství: Argo 
Rok vydání v ČR: 2018

Počet stran: 504

„Pro lidský mozek je jakákoliv odpověď lepší než žádná.“

ANOTACE 

Robert Langdon, harvardský profesor symbologie a náboženské ikonologie, přijede do ultramoderního Guggenheimova muzea v Bilbau, aby se zde zúčastnil významného oznámení – odhalení objevu, který „navždy změní tvář vědy“. Pořadatelem společenského večera je čtyřicetiletý miliardář a futurista Edmond Kirsch, jenž se díky svým oslnivým supermoderním vynálezům a odvážným předpovědím stal celosvětově uznávanou osobností. Kirsch, který před dvěma desetiletími patřil k prvním Langdonovým studentům na Harvardu, se chystá zveřejnit přelomový vědecký objev… který zodpoví dvě ze základních otázek lidské existence.
Po zahájení společenské akce Langdona a několik set dalších hostů zcela uchvátí velmi originální prezentace, mnohem kontroverznější, než si Langdon původně představoval. Pečlivě naplánovaný večer se najednou promění v chaos a hrozí, že Kirschův vzácný objev bude navždy ztracen. Langdon je v bezprostředním ohrožení nucen učinit zoufalé rozhodnutí, aby z Bilbaa unikl. Doprovází ho Ambra Vidalová, elegantní ředitelka muzea, která Kirschovi pomáhala provokativní společenskou akci zinscenovat. Společně uprchnou do Barcelony za nebezpečným úkolem nalézt záhadné heslo, jež má odhalit Kirschovo tajemství. Při pátrání v temných zákoutích utajených dějin a radikálního náboženství se Langdon s Vidalovou musejí skrývat před nepřítelem, jehož všudypřítomná moc podle všeho pochází přímo ze španělského královského paláce… a který se nezastaví před ničím, aby Edmonda Kirsche umlčel. Na cestě vytyčené moderním uměním i tajemnými symboly odhalí Langdon s Vidalovou stopy, které je nakonec přivedou až k samotnému Kirschovu šokujícímu objevu… a úchvatné pravdě, která nám tak dlouho unikala.

Přečtení nové knihy Dana Browna jsem považovala téměř za svou povinnost. Jednak jsem přečetla všechny jeho předchozí knihy, jednak jsem prostě musela už jen kvůli tomu, že jsem půl roku před českým vydáním knihy byla v Barceloně, a takhle jsem se do ní mohla opět alespoň na chvilku vrátit.

V některých momentech jsem opravdu ráda, že dodržuji svoji zásadu nečíst recenze na filmy nebo knížky před jejich zhlédnutím a přečtením. I když si myslím, že by mě v tomto případě neodradilo ani často uváděné označení „nejhorší Brownova kniha“. Za mne to bylo Inferno a tudíž toto nej mám už vyčerpáno. Rozhodně to pro mě nebyla ani jeho nejlepší kniha, ale byla to kniha, která přišla přesně v ten správný čas a předala mi, to co měla.

Autorův postup byl od samého začátku očekávatelný – postava geniálního symbologa Roberta Langdona, umění, evropská metropole a krásná žena. 

Dokonce pro mne nebyla překvapením ani oběť vraždy a nakonec ani její vysvětlení (na to jsem už přečetla příliš mnoho detektivek a thrillerů😊)a nešokovaly mě ani odpovědi na oblíbené filosofické otázky typu kde jsme se tu vzali a kam směřujeme. Možná proto, že jsem o výzkumu, ze kterého postava vědce Edmonda Kirsche vycházela, slyšela už dříve a jasně, umělá inteligence a to, kam její vývoj míří, je velmi děsivá, nicméně jsem si to snadno dokázala vydedukovat i sama.

Dan Brown je ovšem mistr ve vyhledávání a využití geniálního místopisu. V Počátku jsem to ocenila snad nejvíce, protože jsem tentokrát hned naprosto přesně věděla, na kterých místech se profesor Langdon se svojí pomocnicí Amber v Barceloně pohybují. Užila jsem si hlavně popis Gaudího chrámu Sagrada Familia, protože jsem u něj byla jen venku a mohla si tedy interiér jen představovat a autor mi celý obraz krásně doplnil. Ocenila jsem i zmínku o Budapešti, kde jsem byla loni.

Zaujalo mě i to, že Počátek je první kniha, ve které se hlavní postava Roberta Langdona setkává především s moderním a ne klasickým uměním, jako tomu bylo v předchozích knihách. Sám Langdon se k tomu i vtipně vyjadřuje: „Dost často jen těžko rozeznávám, co je moderní umění a co je prostě jen divné.“

Nejvíc mě ale asi uchvátila „postava“ virtuálního průvodce Winstona, přestože by se rozhodně nedal označit za typického kladného hrdinu.

Takže asi tak: mám slabost pro geniální lidi, zajímá mě náboženství, filosofie i umění a ráda cestuju, takže pro u mě v knihovničce bude pro knihy Dana Browna vždycky místo.