ČERNÁ DÍRA

Originální název: Sogið  (2015)

Autorka: Yrsa Sigurðardóttir

Překlad: Ondřej Duha

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2018

Počet stran: 350

Dvanáct let po znásilnění a vraždě mladé dívky v Hafnarfjörduru je v Reykjavíku objeveno pouzdro s poselstvím pro budoucí generace. V pouzdru se nacházejí deset let staré dopisy, v nichž školáci popisují, jak si představují Island v roce 2016. Mezi dopisy se ovšem nachází i nepodepsaný vzkaz udávající iniciály lidí, kteří se mají stát obětí vraždy.

Krátce po objevení pouzdra se v lázních v centru města najdou dvě useknuté paže, plavající v bazénku. Ruce vykazují známky toho, že je pachatel uťal oběti zaživa. Přesto policie nedostala žádné hlášení o pohřešované osobě a stejně tak se nevyrojily ani žádné zvěsti o chybějících rukou. Když se však přece jen objeví první znetvořené tělo, nedlouho po něm následuje další a začíná být zřejmé, že dopis z pouzdra nelze brát na lehkou váhu.

Kriminalista Huldar upadl na policejním oddělení v nemilost, vyčítá se mu, že nezvládl jiný případ. Jelikož už na stanici nešéfuje, většina někdejších podřízených se ho straní. V troskách je i jeho vztah s psycholožkou Freyjou, přesto doufá, že se mu ho podaří zachránit, když ji do vyšetřování zapojí. Jenže s tím, jak celý případ i vrahův svět Huldara s Freyjou stále víc vtahuje, zjišťují, že nic neběží tak, jak si malovali, a nic není takové, jak se zdá.

Tak předně musím upozornit, že první díl série Freyja & Huldar s názvem DNA jsem nečetla a jiná knížka, kterou jsem od autorky četla - Pamatuji si vás všechny, mě nijak zvlášť nenadchla. Nicméně si myslím, že se oba díly knihy dají bez problémů číst i odděleně, protože spoustu věcí z prvního dílu prostě tak nějak během čtení pochopíte. 

Celý příběh začíná snad nejhůř, jak může – rodiče si zapomenou z nové školy vyzvednout osmiletou Vaku. Na první pohled hodně zvláštní spolužačka ji po mírném zaváhání vezme k sobě domů, aby mohla rodičům zavolat. Vzápětí je po Vace vyhlášeno pátrání… 

Tím je vlastně uzavřena i první část knihy – prolog, odehrávající se v září 2004. Zbytek příběhu se potom odvíjí o 12 let později, během roku 2016. 

Na stejné škole je po 12 letech vykopána časová kapsle, do které tehdejší žáci ukládali svá poselství o tom, jak podle nich bude svět v roce 2016 vypadat. Mezi neškodnými dětskými vzkazy je objeven i podivný vzkaz s iniciálami několika lidí s poznámkou, že v roce 2016 zemřou. Velmi brzy se najdou useknuté ruce a chvíli nato i další znetvořené tělo.  Kdo z dětí vzkaz napsal? Kdo jsou lidé, jež mají zemřít? Souvisí spolu tyto zdánlivě vzdálené případy? 

Vyšetřováním je pověřen mně velmi sympatický kriminalista Huldar, na pomoc mu přichází psycholožka Freyja – obě postavy se objevily právě i v prvním díle DNA.  Oba za sebou mají zajímavou minulost, a nejenže společně řeší tento případ, musí se vypořádat i s vlastním vztahem. Mimo tuto ústřední dvojici do příběhu zasahuje poměrně velké množství dalších postav, napětí se stupňuje a místo řešení se příběh dále a dále zaplétá. Autorka si vybrala smutné a náročné téma, bohužel v dnešní době stále aktuální, a zasadilo ho do velmi ponurého až mrazivého prostředí Islandu. Podařilo se jí vymyslet napínavou zápletku, do poslední chvíle nebudete vědět, kdo je vlastně oběť a kdo pachatel.

                                   *

Kniha se mi líbila o moc víc, než už zmiňované Pamatuji si vás všechny. Především jsem si oblíbila obě hlavní postavy, které mi pomohly překonat hrůzu syrového příběhu Černé díry. Nevím jestli si někdy přečtu i první díl DNA, ale určitě se už těším na díl třetí, který má vyjít letos na podzim.

HODNOCENÍ 85 %