Originální název: Eleanor Oliphant Is Completely Fine
Autorka: Gail Honeyman
Překlad: Olga Bártová
Nakladatelství: Plus
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 352
"Nikdy
není pozdě změnit svůj život"
Ústřední
postavou celé knihy je mladá žena Eleanor Oliphantová. Eleanor vystudovala
klasickou literaturu, ale již od ukončení studií pracuje v grafickém
studiu jako účetní. Nikdy si nevybrala nemocenskou, ani dovolenou, protože není s kým ji strávit. Její jedinou „kamarádkou“ je květina Polly, kterou má od
svého dětství a jediným pravidelným kontaktem středeční telefonáty její matky. V očích kolegů z práce je Eleanor podivínka,
čemuž se není příliš co divit, pokud nosíte pohodlné boty na suchý zip, starou koženou vestu, tašku na kolečkách a s nikým moc nebavíte a celý
pracovní týden se těšíte pouze na víkend, abyste si mohli vychutnat svou
pravidelnou dávku vodky. Celkem to vypadá, že si Eleanor žije svůj svět, samota
jí vyhovuje a sociální cítění tak trochu postrádá. Ovšem postupem času je zřejmé, že to tak úplně nebude. Autorka
postupně odkrývá jen malé střípky dívčina dětství, ze kterého právě pramení
Eleanořina komplikovaná povaha a její přístup k životu.
Další výraznou postavou této knihy je Raymond, Eleanořin kolega
z práce, který se obléká jako vandrák a smrdí po cigaretách,. Ze začátku si k němu Eleanor nemůže najít cestu a jeho
společnost razantně odmítá. Později se ukáže, že i přes mnohé povahové
rozdílnosti se mohou s Raymondem stát přáteli a právě díky němu se Eleanor
seznámí s novými lidmi a získá nový pohled na svět.
Za sebe musím říct, že se mi kniha velmi líbila. Autorčin styl psaní je velmi
poutavý. Okamžitě jsem se do tohoto
románu začetla a prakticky ho přečetla na jeden zátah a navíc ve mně zanechal i po
přečtení spoustu různých emocí. Knize nechybí typický britský a ironický humor, který je použitý přesně tam,
kde má býti. Líbilo se mi, že v tomto příběhu dala autorka přednost
přátelskému vztahu mezi mužem a ženou, namísto toho, aby se násilně snažila vytvořit romantický příběh.
Samotný závěr knihy mě rovněž upoutal tím, že neměl vyloženě šťastný
konec, ale autorka nechá na čtenáři, aby si sám uvědomil, že Eleanor čeká
na cestě za štěstím ještě dlouhá cesta.
