LAZAR

Originální název: Lazarus
Autor: Lars Kepler

Překlad: K. Kloučková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 512

Komisař Joona Linna si myslel, že už má to nejhorší za sebou, přitom všechno teprve začíná…Policisté objeví v bytě na předměstí Osla tělo mrtvého muže. Z toho, co najdou v mrazáku, jsou v šoku. Zavražděný byl vykradač hrobů, sběratel trofejí a kanibal. Jednou z trofejí je i lebka Summy Linnové, Joonovy manželky. O několik dní později požádá švédskou policii o pomoc německá komisařka. V kempu nedaleko Rostocku byl zavražděn sexuální násilník. 

Joona záhy pochopí, že zdánlivě náhodnou souvislost mezi oběťmi nemůže ignorovat – stopy vedou k někomu, kdo má být již dávno mrtvý.

Autorská dvojice Lars Kepler nám v listopadu představila novinku s názvem Lazar. Tato kniha je v řadě již sedmou ze série Detektiv Joona Lina a volně navazuje na předchozího Lovce králíků. Mezi další knihy série, které můžete znát, jsou v pořadí dle roku vydání Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně, Písečný muž, Stalker a právě již zmíněný Lovec králíků. Jednotlivé knihy na sebe sice navazují, ale lze je číst i samostatně.

Co se týče autorů, Lars Kepler je pouze pseudonym a právě za ním se skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho a Alexandr Ahndoril a tento pseudonym si vybrali z důvodu uctění švédského spisovatele Stiega Larssona a astronoma Johanese Keplera.

Příběh začíná policejním vyšetřováním v bytě, kde byly nalezeny ostatky těl v různých fázích rozkladu, včetně lebky manželky komisaře Joony Liny. Hrob ženy, která před pár lety zemřela na rakovinu a byla pohřbena ve Finsku, byl znesvěcen. Vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o vykradače hrobů. Právě ve chvíli, kdy se tuhle informaci Joona dozvídá, vyžádá si ho německá komisařka ze Spolkového kriminálního úřadu, aby jim pomohl s vyšetřováním pravděpodobně zavražděného muže. Vzhledem k tomu, že je Joona stále postaven mimo službu, je tímto požadavkem poněkud zaskočen, ale jen do chvíle, dokud mu komisařka nepředloží mobil oběti s odchozím voláním na Joonovo soukromé číslo. Mrtvý muž má na zádech stopy po mučení. Podobné jizvy měl na zádech i bratr Jurka Waltera. Tohoto muže s vykradačem hrobů spojuje násilná smrt, oba měli na zádech stopy po bití a oba jsou nějakým způsobem spojeni s Joonou Linou. Věci z minulosti se opakují, tehdy byl viníkem nejhorší sériový vrah v norských dějinách. Nyní to není možné, protože Jurek Walter je mrtvý. Saga Bauerová, komisařka tajné služby jej zastřelila třemi ranami. Pokud je Jurek Walter mrtvý, kdo za vraždami stojí? Joona Lina má jisté pochybnosti o Jurkově smrti, vyšetřovatelům to ale přijde absurdní. Počet obětí se ale rapidně zvyšuje, a proto je třeba začít jednat…

Knihy této autorské dvojice vždy s nadšením očekávám a nejinak tomu bylo i u knihy Lazar a musím říct, že ani tentokrát mě nezklamala. Je plná brutálního násilí, krve, mrtvol a s nikým ani s ničím si nebere servítky, což ale nemusí být šálkem čaje pro všechny, obzvlášť pro slabé povahy. Hlavní otázkou zůstává, zda existuje nějaká šance, že Jurek přežil tři „smrtelné“ rány a vrátil se zpět, aby dokončil to, co započal. Na to vám ale nyní neodpovím, abych nezkazila prožitek z knihy J  

Na knize nejvíce oceňuji propracovanou psychologii postav a to, že se autoři nebojí sáhnout na život ani těm s kladným charakterem, které nejeden čtenář může oplakat. Není podmínkou, že kniha musí končit happyendem a tak mě nepřekvapilo, že nám opět dává námět na další pokračování.

Naopak negativně hodnotím to, že u některých postav už jsou na hraně jejich schopnosti - někdy až z říše fantasy, a tak pro mne byli méně uvěřitelné. Také mě udivilo, že zrovna Joona, který je Jurkův největší protivník odcestuje ze země, když on jediný věří, že Jurek se vrátil a ví, že on jediný by jej mohl zastavit.

Každopádně kniha opět splnila svůj účel a já opět hltala každou stránku. Prostě severská krimi jak má být…

SPRATEK: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval

Autorka: Torey L. Hayden
Originální název: One child
Překlad: Helena Hartlová

Nakladatelství: Portál

Rok vydání: 2008

Počet stran: 240

Kniha představuje skutečný příběh šestileté Sheily, která se dostane do speciální třídy pro děti s poruchami chování. Její učitelkou a zároveň prvním člověkem, který jí projeví lásku, je Torey Hayden. Ta po čase zjistí, že dívka má nadprůměrnou inteligenci, je učenlivá a dřímá v ní skrytý génius. Kniha je pozitivním svědectvím o síle pedagogických a terapeutických prostředků, a pedagoga představuje jako přítele, který neváhá pro dítě překonávat různé těžkosti.

Autorkou je velmi známá americká speciální pedagožka a dětská terapeutka Torey Hayden. Kromě recenzovaného díla Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval, napsala i další romány z prostředí školy pro děti především s poruchami chování. Například knihy: Divná Jadie (1994), Dračice a mazánek (2009), Sebranka (2013).

V knize Spratek: příběh dítěte, které nikdo nemiloval, nám autorka předkládá autobiografický příběh odehrávající se během jednoho školního roku. Čtenáři se v něm setkávají s velmi zvláštní skupinkou dětí, které jsou nějakým způsobem nezvladatelné a prý i nevzdělavatelné. Sama Torey Hayden je nazývá „odpadní třídou“. Jí, jako jejich učitelce, jejímu asistentovi Antonovi, středoškolské studentce a nejprve 8 dětem je přidělena jen jakási malá  místnost s jedním oknem. Nikdo se nestará o to, jak si s dětmi v takovémto prostředí poradí. 
Skladba třídy je opravdu rozmanitá: osmiletý Petr, trpící neurologickou poruchou s násilným chováním, stejně stará Taylor, která se už dvakrát pokusila o sebevraždu, šestiletý Max s dětským autismem, sedmiletý Freddie s autismem a prý hlubokou retardací, sedmiletá Sára trpící selektivním mutismem, šestiletá Susanah Joy, která má dětskou schizofrenii, devítiletý William trpící různými strachy, který se neobejde bez svých rituálů a slepý zlostný chlapec Guillermo. Torey ví, že to nebude snadná cesta, přesto se do práce pouští s vervou a nadšením a od počátku školního roku do Vánoc se jí povede téměř nemožné - děti se rozmluví, zlepší se jim i hygienické návyky a i Torey se naučí něco nového - Braillovo písmo. Zlom nastává ve chvíli, kdy do jejich třídy přichází šestiletá holčička Sheila. Je to dítě velmi zanedbané a zapáchající, s nikým nemluví a je velmi zlostná. Žije sama s nevlastním otcem kdesi v chatrči, matka ji porodila ve 14 letech a poté od nich i s mladším synem odešla. V papírech má Sheila jen to, že má chronicky nepřizpůsobivé dětství a škola je pro ni jen předstupeň, než se uvolní místo v ústavu. Sheila totiž ve svých šesti letech unesla tříletého chlapečka, přivázala ho ke stromu a zapálila na něm oblečení. Po malých krůčcích se Torey daří odkrývat jaká holčička opravdu je, co za jejím chováním stojí, jaká je její minulost a hlavně to, že jde o dítě opravdu mimořádně nadané. Sama se naučila číst, má neobyčejnou slovní zásobu a podle testů má její IQ hodnotu 182. Torey se nevzdává a podaří se jí vybudovat se Sheilou silné pouto. Nakonec se pokusí o zrušení soudního příkazu k umístění holčičky do ústavu a bojuje ze všech sil o to, aby se mohla vrátit do běžné školy.

Kniha určitě není určena jen odborníkům na problematiku speciálního vzdělávání. Naopak bych ji doporučovala k přečtení všem, kteří pracují s dětmi a také rodičům. Je to kniha plná bolesti a pro mě nepochopitelných věcí, které lidi dokážou napáchat na svých dětech, na druhou stranu je to také kniha plná snahy o porozumění a naděje. Podle mě nese jedno krásné poselství, že někdy to nejlepší, co pro jiné můžeme udělat, je ukázat jim, že je máme bez podmínek rádi.

HODNOCENÍ: 90 %

CHLAPEC V PARKU

Originální název: The Boy in the Park

Autorka: A. J. Grayson

Překlad: Roman Jakubčík

Nakladatelství: MOBA

Rok vydání: 2018

Počet stran: 272

Dylan Aaronsen, prodavač v obchodě se zdravou výživou, příležitostný básník a životní samotář balancující na prahu středních let, chodí během své obědové přestávky každý den do stejného parku, kde si užívá okolního klidu a baví se sledováním kolemjdoucích. Všimne si zde také malého osamělého chlapce, který se pravidelně objevuje na vyšlapaném plácku u zdejšího jezírka. Čím bedlivěji ho ale sleduje, tím víc je mu jasné, že s chlapcem není všechno v pořádku. Připadá mu apatický, a když od jisté chvíle začne na jeho pažích pozorovat modřiny, uvědomuje si, že musí jednat. To, co byl zpočátku jen běžný zájem, se rázem mění v posedlost a Dylan se vydává na temnou a děsivou cestu, na jejímž konci má nalézt cosi, co celý jeho dosavadní život obrátí vzhůru nohama. Pravda je totiž ještě mnohem horší, než si kdy vůbec dokázal představit…

Co když jste provedli něco tak strašného, že kvůli tomu přestanete být sami sebou?

Dylan je prodavač. Do práce v obchodě se zdravou výživou jezdí autobusem. Je samotář a občas skládá básně. Rád chodí ve své polední pauze psát a relaxovat do parku. Den za dnem se v jeho parku u jezírka objevuje i malý ušmudlaný chlapec.  Kdo je a co tam dělá? O Dylanově současném životě se toho dozvídáme mnoho. Co ale dělal dříve, kde vyrostl a kdo jsou jeho rodiče? O tom nám neprozradí ani slovo a postupně se před námi začíná odehrávat příběh poměrně děsivý tím, že zřejmě nebude až tak neobvyklý.

Dylanovi nedá malý chlapec z parku spát, přemýšlí nad ním neustále, ale nikdy se s ním nepokusil ani promluvit. Zvrat přichází ve chvíli, kdy na chlapcově paži spatří krev a on se potom další dny parku neobjeví. Dylan začíná pátrat na vlastní pěst. Jeho posedlost ho přivede až ke zchátralému domu na samotě a  seznámení se zvláštním cizincem. Oba se stanou svědky domácího násilí na dítěti a rozhodnou se zasáhnout. Co mají oba muži společného? Kdo je oběť a kdo viník? A kde je chlapec z parku?

„Někteří lidé si nenávist jednoduše zaslouží a je jedno, jestli je znáš, nebo ne. A když už jsme u toho, o kom může člověk prohlásit, že ho doopravdy zná?“

Kniha má 5 částí, je rozdělena do 72 kapitol, některé z nich jsou uvedeny úryvkem z básně Chlapec v parku. Kapitoly jsou psány z pohledu Dylana, ty jsou zpočátku poměrně jasné. Jiné ovšem ukazují pohled doktorky Lavrentisové, psycholožky ve zdravotnickém zařízení v Kalifornii, které čtenáře pomocí nahrávek ze sezení seznamuje s vězněm jménem Joseph. Ten je ve vězení za spáchání vraždy. Kdo to je a koho vlastně zabil?

Na některé otázky ovšem není úplně snadné odpovědět. Myslím si, že pokud je čtenář vnímavý, záhy pochopí, jakým směrem se příběh Dylana i neznámého chlapce bude ubírat. Některých odpovědí se ale nedočká ani v samotném závěru. Autor se ve své knize pouští do velmi nepříjemných a ožehavých témat, jako je domácí násilí, konkrétně týrání dětí, duševní poruchy či klasická otázka viny a trestu.

Podle mě je příběh velmi zajímavý, ale trošku mu uškodila jeho délka, především kapitoly, ve kterých Dylan dlouze popisuje své všední dny a myšlenkové pochody. Pokud nemáte se žánrem psychothrilleru velké zkušenosti, knihu vřele doporučuji. Pokud jste ale vášnivými čtenáři, možná budete na konci knihy lehce zklamáni. Nicméně v obou případech vás kniha svým tématem nemůže nechat chladnými. A bohužel si myslím, že nejeden čtenář si při čtení bude muset vybavit i své vlastní dětství…

HODNOCENÍ: 75 %

HOREČKA

Originální název: Fever

Autor: Deon Meyer

Překlad: A. Neuman
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2018
Počet stran: 634

Většina děje se odehrává v blízké budoucnosti v post-apokalyptické Jižní Africe ve vesničce Vanderkloof v Northern Cape poblíž stejnojmenného jezera. Nico Storm a jeho otec Willem přežívají virus zvaný „Horečka“, který zlikvidoval 95 % světové populace. Horečka přišla z Afriky a byla kombinací dvou virů – lidského a netopýřího.

Román začíná krátce po Horečce v roce Psa, kdy Willem s třináctiletým synem Nicem putují po jižní Africe, aby našli vhodné místo jednak pro přežití, ale i budoucí život. Willem si vzal na svá břemena založit novou civilizaci, novou komunitu v tomto temném a beznadějném světě a i přes tento nelehký úkol se tohoto plánu neúnavně drží a svou železnou vůlí a tvrdou prací se mu podaří založit Amanzi. Amanzi přijímá přeživší uprchlíky z různých koutů, aby jim poskytl nejlepší podmínky a útočiště pro postupné oživení ztraceného světa. Ale i zde se skrývá nebezpečí v podobě nejen divokých psů, kteří napadají každého bez rozdílu, ale také útoky útočících gangů, které okrádají komunitu o jídlo i střelné zbraně a jsou ochotni jít i přes mrtvoly. Aby byla Amanzi chráněna, je potřeba vybudovat bezpečností složku a odrážet nečekané útoky. K tomu dopomůže Domingo, poněkud tajemný, svéhlavý a nebezpečně působící bývalý voják. Z obyvatel, kterých je čím dál více vybírá ty nejlepší, aby vybudoval silnou obrannou sílu. Z Amanzi se časem stává demokratická republika v čele s řádně ve volbách zvoleným starostou Willemem Stormem. Společnými silami se jim podaří rozvíjet zemědělství, za účelem výroby benzinu a základní obživy a strategická poloha u jezera dopomůže vybudovat vodní elektrárnu. Postupně se tak všichni navrací k normálnímu způsobu života. Jak už to ale v životě bývá, vždy se najde někdo, komu se zavedený systém nepozdává, a proto vstane v čele vzpoury. Ve stejném okamžiku je Willem Storm zavražděn a je pouze na Nicovi, aby zjistil pravdu, jak tyto dvě věci spolu souvisí a uctil tak památku svého otce.

I když je kniha žánrově postavena na rozmezí románu a sci-fi, tak jsem si dovedla představit, že by se něco skutečného mohlo opravdu odehrát. Nemusíme jít příliš do historie, abychom si všimli, že se světové pandemie v nepravidelných intervalech na Zemi opakovaně objevují, a proto oceňuji, že si autor vybral právě tuto problematiku.

Velmi se mi líbila dějová linka mladého Nica, který se vyvíjí v dospělého muže za takto extrémních podmínek. Zažívá první platonickou lásku a později i opravdovou lásku, která ale nezastíní hloubku celého příběhu. Oceňuji biografie postav sepsaných v pamětích Willema Storma, které v každé kapitole dávaly vyniknout svému vlastnímu příběhu, takže čtenář měl možnost se dozvědět, jaký život vedli před Horečkou. Již na počátku Nico zmíní, že bude vyprávět příběh o vraždě svého otce, ale viník a okolnosti jsou známy až na samém konci. A musím říct, že ačkoliv jsem měla jasno v „záporákovi“ již v první čtvrtině knihy, závěr mě opravdu šokoval a musím přiznat, že jsem se ve svém úsudku velmi mýlila.

Příběh ve mně zanechal spoustu emocí a donutil mě se zamyslet nad současnou světovou problematikou, a proto mohu knihu doporučit všem, kteří rádi o knihách přemýšlejí i po jejich přečtení a chtějí být součástí příběhu. Za sebe musím říct, že tato kniha je pro mne zatím to nejlepší, co jsem v letošním roce četla.

 „Minulost je jako řeka, Nico,“ řekl mi tenkrát. „Neumíme si zapamatovat vodu, která utekla pod mostem. A tak, když se ohlédneme, napřed vidíme kousky naplaveného dříví. Kousky suti, která zůstala na břehu, i když bouře a povodně dávno pominuly.“

„Vůbec nechápu, co tím myslíš, tati,“ řekl jsem naštvaně. Vztah s mým otcem byl dost nahnutý a byl jsem teenager. Dospělí mi obecně lezli na nervy.

„Nejlíp ze všeho si pamatujeme okamžiky velkého traumatu. Strach, pocit ztráty, ponížení… Jednoho dne to pochopíš.“

HODNOCENÍ: 95 %

NOVINKY ZA ŘÍJEN

Říjen byl ve znamení časového presu a utekl tak rychle, že jsme sotva stačily postřehnout, že už je listopad a je tedy potřeba shrnout, co jsme si za uplynulý měsíc pořídily i když ve čtení jsme trošku pokulhávaly 😏

Nakladatelství Moba nám zaslalo dva recenzní výtisky. Prvním z nich je Horečka autora Deona Meyera. Jedná se o román odehrávající se v Africe po tom, co otec a syn jako jedni z mála přežili smrtící epidemii horečky. 

Společně se rozhodnou začít od začátku a vybudovat novou komunitu, do které budou přibírat lidi, kteří rovněž přišli o rodiny a domov. Kniha je obsáhlejší a už teď mohu prozradit, že se velmi dobře čte a brzy se můžete těšit na recenzi.

Druhou knihou a také románem od nakladatelství Moba je Chlapec v Parku. Autorem je britský autor A. J. Grayson. Vypráví příběh samotářského prodavače a příležitostného básníka, který každý den chodívá do stejného parku. Zde také potkává malého chlapce, který mu nevratně změní život.

Knihu, kterou jsme nutně potřebovaly přidat do sbírky k autorům Lars Kepler je severská detektivka Lazar. 

Opět se můžeme těšit na komisaře Joonu Linu a věřím, že ani tentokrát nás nezklame a zase se dočkáme geniálního rozuzlení.

 

Výborně hodnoceným thrillerem je bestseller Na okraji. Kniha se odehrává ve Švédsku, odkud zmizí sedmnáctiletá dívka. Autorkou je Lina Bengtsdotter, která v roce 2017 právě za tuto knihu za nejlepší debut na festivalu švédské krimi Crimetime Specsavers Award 2017.

V říjnu se nám do rukou dostalo další pokračování série David Raker od Tima Weavera. Tentokrát nese název Ztracený. Je sedmým u nás vydaným dílem, nicméně v originále byl vydán již v roce 2012 jako třetí kniha v pořadí, což dodnes nedokážeme pochopit.

Velmi zajímavým thrillerem je kniha Vždycky je to manžel s podtitulem Pokud to není nejlepší kamarádka. Už název si se čtenářem pohrává a autorka Michele Campbell v knize sleduje historii jednoho neobvyklého přátelství, ve kterém se snoubí láska s nenávistí.

A máme tady také nového Stephana Kinga. Jedná se o knihu Růženky a Stephan ji napsal společně se svým synem Owenem. Děj se odehrává v zákoutí Apalačských hor a recenze napovídají, že se sice nejedná o Kingovu nejlepší knihu, ale minimálně první polovina za to stojí, tak se necháme překvapit.

Tak tohle byl výběr knih, které nás v říjnu zaujaly a které jsme si pořídily. Budeme rády, když nám do komentářů napíšete, zda už jste některou četli, popřípadě nám dáte tip na nějakou úplně jinou J

ROSIIN SLADKÝ KRÁMEK SNŮ

Originální název: Welcome to Rosie Hopkins‘ Sweet Shop of Dreams

Autorka: Jenny Colgan
Překlad: Zora Šíchová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 448

 

Také jste v dětství milovali větrovky nebo fialky? Nebo jste se nemohli odtrhnout od mléčných karamel či ovocného želé? A co takhle mít vlastní krámek, kde jsou cukrovinky a sladkosti nemyslitelných a leckdy zapomenutých druhů?Jednatřicetiletá nezaměstnaná zdravotní sestra Rosie odjíždí na přání matky do malé vesnice Lipton, aby pomohla své staré pratetě uspořádat a prodat rodinný krám s cukrovinkami. Teta Lilian strávila v Liptonu celý svůj život, zažila zde válku, prožila první velkou lásku, a dokud byla při síle, vedla krámek.
Nepříliš nadšená Rosie opouští Londýn a svého dlouholetého přítele v domnění, že pobyt na vesnici bude jen bohapustá nuda. Hluboce se však mýlí. I na vesnici se můžou dít věci, což Rosie zjistí hned druhý den po svém příjezdu. A pak už se události hrnou jedna za druhou a Rosie začíná přehodnocovat svůj vztah i své odhodlání vrátit ze zpět do Londýna.

Někdy je potřeba u čtení jen relaxovat a nečekat, že si z knížky něco víc odnesete. Rosiin sladký krámek snů je příjemná oddechovka už podle obálky.  A cukrovinkami je celá knížka nabytá.

Rosie je momentálně nezaměstnaná zdravotní sestra, je jí jednatřicet a žije se svým dlouholetým přítelem Gerardem v Londýně. Asi se svým životem nebude tak úplně spokojená, když na přání matky všechno co zná, opustí a odjíždí na venkov do vesničky Lipton pomáhat své pratetě Lilian. Naivně si myslí, že je to jen na krátký čas, že se bude stejně nudit a že prateta brzy svůj dům prodá a odejde do domova důchodců. Téměř okamžitě po svém příjezdu ale Rosie zjišťuje, že tak jednoduché to opravdu mít nebude. Teta je  zpočátku protivná stará dáma, místní obyvatelé jsou poměrně svérázní, veterinář je sympaťák a  kdesi na samotě bydlí zvláštní zraněný muž, který evidentně potřebuje její pomoc. A tak se Rosie pouští do práce a místo, aby se snažila tetin starý dům a přilehlý obchod se sladkostmi prodat, pokusí se oživit jeho zašlou slávu. Stále víc si zvyká na vesnický život a zjišťuje, že jí vlastně město ani přítel Gerard tak úplně nechybí. Závěr knihy je vyloženě sladce romantický, ale nic jiného snad ani čtenář nemůže čekat.

Moc se mi líbilo střídání vypravěčů, tedy vlastně vypravěček – kromě Rosiina pohledu jsme se hodně dozvěděli i ze vzpomínek Lilian. Další zajímavostí byly i poznámky týkající se jednotlivých cukrovinek na začátku kapitol, na děj samotný neměly vůbec žádný vliv, takže se dají snadno vynechat. Rosie mi byla jako hlavní postava velmi sympatická, několikrát jsem se jejím nápadům a příhodám od srdce zasmála. A anglická vesnička mě podle popisu úplně okouzlila, jen mi přijde zvláštní, že by se tam opravdu uživil takový obchůdek s cukrovinkami. I když sladké má rád asi každý. 😊

Možná by se celý příběh dál napsat na méně stran, ale pokud máte na čtení čas, nijak vás délka neobtěžuje. Ideální četba na pláž nebo na podzimní večery.

ZATÍMCO JSI SPALA

Originální název: Don’t Wake Up (2017)

Autorka: Leiz Lawler

Překlad: Jan Mrlík

Nakladatelství: Alpress

Rok vydání: 2018

Počet stran: 320

Alex se probudí připoutaná na operačním stole. Muž, který se nad ní sklání, není lékař a volba, do které ji nutí, je nevýslovně absurdní a krutá. Když však Alex znovu procitne, nemá na těle žádné stopy po

zranění. A vůbec nikdo jejímu hrůznému zážitku nechce věřit, proto začíná Alex časem pochybovat o svém zdravém rozumu...Dokud se nesetká s další obětí.

Alex Taylorová je mladá lékařka, která je mezi lidmi z oboru velmi uznávaná. Ačkoliv je jí teprve 29 let, má za sebou poměrně rozsáhlou praxi ve vyhlášených nemocnicích, ale také v letecké záchranné službě, kde využila své pilotní schopnosti v řízení helikoptéry. V osobním životě se jí také daří, má milujícího přítele, dobré přátele i kolegy, kteří k ní chovají úctu. Zdá se, že se její život ubírá správným směrem, ale jen do doby, než se probudí připoutaná na operačním stole s nohama připoutanýma ve třmenech. 

Nemá ponětí, jak ani proč se tam dostala. Kolem sebe slyší povědomé zvuky operačních nástrojů, syčení kyslíků i pípání monitorovacích přístrojů. Ale není tam sama. I přes ostré světlo namířené do jejího obličeje vidí neznámou postavu v chirurgickém plášti. Mluví k ní hlasem, který zní z dálky, ale přesto je osoba blízko a nutí ji zvolit si nemilosrdnou volbu.

Když se Alex probudí podruhé, přítomny jsou její dvě kolegyně. Vše nasvědčuje tomu, že Alex byla nalezena na parkovišti v areálu nemocnice.

Nemá žádná zranění, ale přesto věří, že byla znásilněna. Neexistují však žádné fyzické důkazy, které by její teorii podpořily. A proto si všichni myslí, že byla zasažena spadenou větví ze stromu, což mohlo ovlivnit její logické myšlení.

Příběh graduje, když je na Alexino oddělení přivezena žena, která krvácí a vše nasvědčuje tomu, že si sama vyvolala potrat. Právě když žena umírá, slyší Alex její poslední slova a uvědomuje si, že její únosce znovu udeřil. Strach se v ní umocní a zavolá policii. Případu se ujímá inspektor Greg Turner a ctižádostivá policistka Laura Bestová, která od počátku věří, že má Alex vážnou psychickou poruchu. Naopak Greg s Alex silně sympatizuje, nemůže najít nic, co by podpořilo Alexino tvrzení.

Navíc když Alex začne pít alkohol a brát diazepam, přestává ji věřit i její přítel, a to je pro Alex ta největší rána. Alex se pomalu rozpadá život pod rukama, a když se navíc objeví další vraždy, je Alex podezřelou číslo jedna. Navíc Alex tuší, že její trýznitel po ní jde a nezastaví se před ničím…

Tento thriller mne v okamžiku vtáhl do děje a začala jsem si lámat hlavu s tím, co se Alex stalo a hlavně proč. Lidská psychika je velmi složitá, a proto jsem si do poslední chvíle nechávala zadní vrátka k tomu, že Alex opravdu může mít psychický problém a společně s autorkou mne tahají za nos. 

I když Alex prožívala velké zoufalství a beznaděj dokázat svou pravdu a později prokázat, že zločiny, které na ni chtěl někdo hodit, nespáchala, nějak jsem se do ní nedokázala vcítit a neměla jsem potřebu se o ni bát. Děj mi místy přišel natahovaný a nebýt detektivových sympatií k hlavní hrdince, pravdy bychom se zřejmě ani nedočkali. 

I když thrillery ráda vyhledávám, zde musím podotknout, že není všechno zlato, co se třpytí a tady mi něco chybělo...

HODNOCENÍ: 70 %

MLHY SERENGETI

Originální název: Mists of Serengeti (2017)

Autorka: Leylah Attar

Překlad: Petra Pechalová

Nakladatelství: Moba

Rok vydání: 2018

Počet stran: 424

Když v nákupním centru ve východní Africe vybuchne bomba, její důsledky svedou nečekaně dohromady dva naprosté cizince. Jacka Wardena, rozvedeného pěstitele kávy z Tanzanie, který při výbuchu ztratil svou jedinou dceru, a Rodel Emersonovou, žijící o tisíce kilometrů dál v Anglii, která během stejného tragického odpoledne přišla o sestru. Okolnosti před ně postaví obtížný úkol – zachránit napříč serengetskými pláněmi tři děti, které mají větší cenu mrtvé než živé. Zatímco se snaží poprat s nástrahami, které jim osud klade do cesty, pomalu si uvědomují, že před nimi stojí ještě těžší výzva...

Jméno autorky Leylah Attar Vám může být povědomé ve spojitosti s její první knihou Papírová labuť, která u nás vyšla v loňském roce. Nyní se Leylah inspirovala skutečnými událostmi a přichází s knihou Mlhy Serengeti za kterou získala ocenění Indie Reader Discovery Awards Winner v kategorii nejlepší beletrie roku 2017. 

„Některé věci je lepší nechat v temnotách, kam patří.“

Příběh začíná vyprávěním o Jacku Wardenovi. Jack je rozvedený muž, který žije v Tanzánii pod horou Kilimandžáro se svou matkou Gomou a malou dcerou Lily. Společně se starají o farmu Kaburi, kde pěstují kávu. Jacka jen tak něco nerozhází, když ho něco srazí k zemi, je připraven znovu vstát. Ale jen do doby než se ocitne v nákupním centru, aby viděl Lilyino taneční vystoupení. Zrovna když se chystá dovnitř, ozve se zevnitř centra výbuch. Zahyne spousta lidí a mezi nimi uhasíná i Lilyin život. Jak velmi to Jacka zasáhne a ovlivní jeho život, si dokážeme všichni představit.

Své o tom ví i Rodel Emersonová, mladá učitelka z Anglie. Rodel pochází z rodiny, která kvůli otcově zaměstnání moc často na jednom místě nesetrvávala. Nyní ve svých 24 letech by se ráda usadila, měla konečně stabilní domov, který celý život tak postrádala. Když už se jí naskytne tato příležitost a koupí si uprostřed venkova dům, který by ji mohl konečně zaručit zázemí, rozpadá se jí sen pod rukama. Právě když oslavuje koupi nového domu, dostává se k ní zpráva, že uprostřed centra v tanzánské Amoshe došlo k výbuchu a uvnitř byla její sestra Mo. 

Její tělo se sice nenašlo, ale i přesto se Rodel rozhodne jet do Afriky, aby přivezla alespoň její věci.

Během svého pobytu zjišťuje, že Mo neodjela do Tanzánie pouze za dobrovolnickou činností, ale bylo za tím mnohem víc. Mo dávala všanc svůj život, když se rozhodla vyzvedávat albínské děti od jejich rodin a převážet je do Wangy, která pro ně znamenala bezpečí. Albíni jsou v Africe velmi žádaným zbožím. Těmto jedincům bývá přisuzována velká moc a bývají často obětmi rituálů. Když Rodel najde na sestřině papírku seznam dětí s daty, kdy je má vyzvednout, nezaváhá a rozhodne se, že půjde sestřinou cestou a dokoná to, co Mo už nestihla, a to za každou cenu.

Pomoci dosáhnout Rodel toho, co si předsevzala má na doporučení právě Jack Warden, který velmi dobře zná území Masajů. Jack ale po smrti své dcery odmítá jakkoliv někomu pomáhat, když právě on byl tím, kdo svou dcerku zklamal. Povede se Rodel Jacka přesvědčit, aby se společně vydali zachránit životy několika nevinných dětí nebo toto nebezpečí bude muset Rodel absolvovat na vlastní pěst? A podaří se ji děti zachránit?

„Kdysi dávno v Africe jsem políbila krále...“

Děj románu hned od začátku naznačuje, že se bude jednat o hodně napínavý příběh, který budete hltat jedním dechem a otáčet stránku za stránkou, abyste se co nejdříve dozvěděli, jak to dopadne. Nicméně s přibývajícími stránkami již tušíte, že se začíná otevírat i romantická dějová linka a bohužel musím konstatovat, že právě romantika a erotika zastínily dobrodružnější část knihy a klidně bych je vynechala.

Naopak velmi pozitivně hodnotím vzdělávací části v knize, ať už šlo o  kráter Ngorongoro, Olduvajskou roklinu, Brockenský přízrak, zajímavosti a kulturní zvyky ze života Masajů. Barvité popisy Afriky obohacené o kontakt s divokými zvířaty mi na chvíli dovolily ocitnout se v Africe a vidět vše očima hlavních hrdinů a také mě pronásledovala chuť na kávu. Oceňuji i zviditelnění problematiky postavení Albínů v Tanzánii, o které si určitě budu chtít něco více přečíst a dozvědět.

Milovala jsem vedlejší postavy - Gomu pro její bezprostřednost, i když představa 90leté babičky, která dokáže sama zabít místního zločince a zpacifikovat jeho kumpány, je docela úsměvná. Oblíbila jsem si také Bahatino, který se nakonec stal hrdinou i Skolastiku, která musela také prokázat dost statečnosti a v neposlední řadě Mo. Ačkoliv bylo několikrát zmíněno, že se její tělo nenašlo, stále jsem doufala, že se někde objeví…

Mám ráda knihy, ve kterých jsou kapitoly psány z pohledu obou hlavních hrdinů. Většina knihy je napsaná z pohledu Rodel, ale ze začátku i na závěr se dočkáte i Jackova vyprávění. Ale co mě skutečně dostalo, byl závěrečný epilog, který byl třešničkou na dortu, a proto doporučuji tuto knihu k přečtení všem, co mají rádi dobrodružství s nějakou tou romantikou.

A nakladatelství Moba děkuji za věnování recenzního výtisku.

HODNOCENÍ: 87 %